Když se řekne „stvoření světa“, tak se snad každému druhému Čechovi objeví úsměv na rtech při vzpomínce na stejnojmenný animovaný film, ve kterém se vousatý stařeček (Pán Bůh) společně se třemi baculatými andělíčky pokouší stvořit člověka, avšak jeho záměry neustále hatí zlomyslný ďábel, který záměrně kazí na co sáhne. Každého tedy nutně napadně jediné – pohádka. Jestliže otevřete Bibli a začnete číst její první knihu, napadne vás možná totéž. Jak je možné, že některé knihy Bible (především ty z Nového zákona) působí tak realisticky a jiné nám zní jako pohádka pro děti? Nutno dodat, že pohádky často Biblí inspirované jsou, což její věrohodnost jistě nesnižuje. Dnes už podobné pohádky v televizním programu moc nenajdete, ale před takovými dvaceti lety bylo normální, že dobro zvítězilo nad zlem, což už se dnes často nevidí, protože dobro a zlo splývají mnohdy k nerozeznání. To, že ďábel nabízí splnění každého přání za duši, má také biblický základ. Satan byl od nepaměti ochoten nabídnout lidstvu cokoliv kromě spasení – věčného života. Pokud je filmové zpracování poněkud chudší až směšné, tak to už není vina Bible.

Nicméně kniha Genesis dělá problémy mnoha lidem a dokonce i křesťanům. Málokdo má víru na to, aby si satana představil jako mluvícího hada, který Evě nabízí ovoce (nikde není psáno, že jablko) poznání. Stvoření vesmíru, planet a celého našeho světa včetně zvířat a člověka v šesti dnech je také pro mnoho věřících tvrdým oříškem. Problém spočívá v neporozumnění tomu, jaké podstaty kniha Genesis je. Je to kniha prorocká, stejně jako poslední kniha Zjevení Janovo. Zatímco Zjevení nám dává popis budoucích událostí, které teprve nastanou v podobě pro většinu lidí nesrozumitelných obrazů, Genesis nám přibližuje události, které se odehrály na samém počátku. Navíc si na svoji písemnou podobu musela několik tisíciletí počkat. Obě knihy ke svému popisu používají obrazy, které byly přizpůsobeny možnostem chápání tehdejších lidí. Uvážíme-li, že mnohem vyspělejší civilizace té doby vytvářely příběhy o ohnivém voze Apollonově, přikované Andromedě, či zemské desce spočívající na hřbetech čtyř slonů, je kniha Genesis našemu moderní pojetí vzniku světa rozhodně nejblíže.

Celá Bible je Božím slovem, a proto by měla být brána vážně. To, že k popisu některých událostí používá symboly, kterým nerozumíme, není její závadou. Zásadní otázka při její četbě zní: „Co autor zamýšlel říci? Respektive: „Co prostřednictvím autora chce říci Bůh přímo mně?“

Na vyřešení otázky, zda měl ďábel podobu hada či nikoli, závisí velmi málo věcí. Máte-li problémy s mluvícím hadem, nedovolte, aby vám zabránily v pochopení jádra příběhu, kterým není jev, že had mluví, ale postoj Evy. Podlehla lži o tom, kým byl Bůh a kým byla ona, a proto se domnívala, že svým činem své postavení hodně zlepší. Nechala se zlákat představou: „Budete jako bůh.“ Není to náhodou problém i dnešního člověka? To je jádro příběhu a to je také základem veškerého hříchu od tehdejší doby až dodnes. Člověk se zkrátka rozhodl jít si svou vlastní cestou neposlušnosti a za celou dobu své existence se mu nepodařilo ani na okamžik prokázat, že tato volba byla správná. Ať už byl had skutečný nebo symbolický, nemůže to nijak ovlivnit podstatu příběhu, který nám sděluje, že způsob uvažování člověka se v ničem nezměnil – pořád se naivně domníváme, že mimo Boha je něco mnohem lepšího. Odpověď na otázku „co je mimo Boha?“ je velice snadná: „Podívejte se kolem sebe.“