Jdi na obsah Jdi na menu
 


HRA NA VÍRU

. . . A SKUTEČNÁ VÍRA

 

Pozorováním lidí při hře můžeme lépe porozumět rozdílu mezi skutečnou vírou v Krista a náboženským klamem. Nábožeství je nejrozšířenější hrou ze všech. Každá hra má svá pravidla, míče a hráče; hra vzrušuje, přináší radost, vyplňuje volný čas a nabíjí tělo energií. Není nijak neobvyklé vidět hráče, který opustí jeden tým a zařadí se do druhého, takže už příště bez problémů hraje proti svým bývalým spoluhráčům. Co na tom? Hra je pouze příjemnou aktivitou, kterou se nic nemění ani neurčuje.


Horší je, že něco podobného se děje i v lidském přístupu k Bohu. I křesťaství má své ctitele, laiky i profesionály, kteří hru podporují penězi a povzbuzují svou přítomností, avšak svým životem a charakterem se vůbec neliší od těch, kteří o víru v Ježíše Krista nejeví vůbec žádný zájem.


A tak jako sportovec používá svůj míč, mnozí z nás používají slova z Bible. S rychlostí je hážeme napříč hřištěm, učíme se s nimi nakládat s obratností a elegancí. S míčem můžeme předvádět hotové divy, které všem přihlížejícím doslova vemou dech. Za odměnu pak sklízíme potlesk těch, kteří mají z naší hry potěšení. Prázdnotu toho všeho však odhaluje skutečnost, že po příjemné náboženské hře zůstávají všichni stejní jako dřív. I nadále zůstává staré já, staré principy a vládne stejný Adam.

         
Ano, i náboženství bez moci Božího Ducha může způsobit změny, ale nejsou to změny podstatné. Rozdíl je pouze ten, že náboženský člověk se lépe naučil skrývat své nedostatky. Nyní, když si oblékl náboženství, jsou jeho neřesti uhlazenější a méně pohoršlivé než dříve, ale on sám není v Božích očích o nic lepší než dříve. Ve skutečnosti se stal člověkem horším, protože Bůh nenávidí přetvářku a strojenost. Přesto však takový člověk může být vůdčí postavou v církvi a jeho vliv i hlas mohou spoluutvářet podobu náboženství jeho generace.


Skutečná víra působí změnu životních motivů. To, co bylo doposud motivováno vlastním já, začíná být motivováno tím, zda by se něco takového mohlo líbit Pánu Ježíši. Já člověk vědomě sesedám z trůnu svého života, protože pokorně přiznávám, že mě má domnělá svoboda k naplnění života stejně nepřivedla. Přes všechno úsilí zaplnit prázdnotu a strach jsem zůstal stále tím nešťastným člověkem, který je v celém nezměrném a půstém vesmíru tak zoufale sám.


Dokud budeš na trůnu svého života sedět ty, člověče, nic se nezmění. Tu prázdnotu, ten hlad tvého srdce, nezaplní ani uznání, ani majetek, ani práce, ani zábava a dokonce ani láska. Tu prázdnotu může zaplnit pouze Ježíš Kristus, který změní tvé dosavadní nastavení vedoucí do stále větší prázdnoty a nakonec i záhuby, na nové – vedoucí ke svobodě a životu věčnému. Zde není třeba lidského zásahu, ani pomoci – je to plně Boží dílo, zázrak, . . . je to duchovní vzkříšení. Jediné, co je potřeba, je odhodit veškerou přetvářku a klam a upřímně vyznat před Bohem, že takhle už to dál nejde a toužit po novém životě, který za nás vydobyl Ježíš Kristus na kříži.


Teprve pak můžeš být osvobozen od všech závislostí a lidských soudů. Už se nebudeš dívat na to, co na tebe říkají druzí, protože se budeš chtít líbit pouze Bohu a Jeho dosadíš na trůn svého života. Teprve pak tvůj život bude čistý a získá tu pravou hodnotu – hodnotu, ke které byl určen – života se svým Pánem. Už nebudeš muset horečnatě hledat, čím by ses naplnil, protože tě bude naplňovat On sám způsobem, který přesáhne všechny tvoje představy. Tvoje tempo se zvolní, protože se už nebudeš muset pachtit za zbytečnostmi a pocítíš Boží pokoj – pokoj, který si celý život všude a marně hledal. Vyzkoušej a pak terpve řekni svůj názor.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Máte pravdu Hanko

(Jeden z Pavlů, 17. 9. 2016 20:25)

Ze své zkušenosti můžu říci, že je to dobré mít na "trůnu svého života" Pána Ježíše Krista, kterému byla dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi a je sám Život a usedl na Boží trůn spolu s Otcem. Ne vždy se mi to úplně daří. Někdy mám rezervy. A co Vy?

Re: Máte pravdu Hanko

(Hanka, 18. 9. 2016 11:20)

Také mám rezervy, Pavle. Ale na rozdíl od Vás ne někdy, ale stále. Vždyť, kdo by je neměl? To jenom farizeové si myslí, že jsou ve všem dokonalí, avšak pokud je člověk upřímný před sebou a před Bohem, tak jasně vidí, kolik mu před Bohem schází. . . Myslím, že Bohu nejde ani tak o naši dokonalost, ale především o lásku, upřímnost a milost. Co myslíte?


Re: Re: Máte pravdu Hanko

(Jeden z Pavlů, 18. 9. 2016 17:13)

Souhlasím. :-) Já myslím, že se snažíte. Možná jste zbytečně skromná a někdy se něco povede bez rezerv, ale to je hezká skromnost.
Všechno jsem zde nečetl, ale většinou se mi to zdá pravdivé.

Re: Re: Re: Máte pravdu Hanko

(Hanka, 18. 9. 2016 19:11)

Pavle, nemyslím si, že jsem skromná. Život je někdy hodně složitý a některé věci nejdou tak, jak bychom si představovali. Někdy prostě nestačí se snažit, když je to nad naše síly. . . Copak jste to nikdy nezažil? Proto nám nezbývá než spolehnout se na Boží milost, která všechny ty naše nedostatky vyplní.

Píšete ´většinou´? :-) Pokud máte nějaké výhrady nebo jste zde nalezl něco, co se Vám z nějakého důvodu nezdá, budu ráda, když mi své postřehy napíšete na mail, který mám v návštěvní knize a můžeme se na to podívat.

Re: Re: Re: Re: Máte pravdu Hanko

(Jede z Pavlů, 18. 9. 2016 21:33)

Zažil, vždyť píši, že souhlasím. Myslel jsem to tak, že občas něco i člověk může udělat, co bude na jedničku.

Výhrady - na co jsem narazil nesouhlasil jsem s tím, jsem už napsal pod články. Nechci jenom kritizovat. :-)

Re: Re: Re: Re: Re: Máte pravdu Hanko

(Hanka, 19. 9. 2016 10:28)

Problém je, Pavle, že nemám příliš přehled o tom, co kdo kam psal. Obzvlášť, pokud je Vás Pavlů více. Takže netuším, co jste kritizoval :-) Ale myslím, že na tom základním se shodneme.

Přeji Vám požehnaný den!

Hanka