„Problém křesťanství nespočívá v  tom, že bylo vyzkoušeno a shledáno neuspokojivým, ale v tom, že bylo shledáno obtížným a ponecháno nevyzkoušeným."  G. K. Chesterton

Pokud člověk zavrhne křesťanství a popře existenci Boha, je odsouzen hledat odpověď na tuto otázku sám. Problém je jak a kde? Zkusme to:

Všichni se jistě shodneme na tom, že existuje zlo. Potom tedy nutně musí existovat i jeho opak – dobro. Vzhledem k tomu, že existuje dobro, musí nutně existovat i mravní zákon, na jehož základě dobro a zlo rozlišujeme. Pokud věříme v mravní zákon, pak zde musíme předpokládat nějakého zákonodárce. Může snad být tímto zákonodárcem člověk? Pokud ano, který? Který člověk v celých dějinách lidstva by byl schopen sestavit mravní zákon, který by platil pro celý civilizovaný svět? Čím by se takový člověk při sestavování mravního zákona řídil? Rozumem? Pokud ano, pak by takový zákon byl jistě dávno překonaný, navíc rozum a spravedlnost spolu mnohdy nejdou ruku v ruce.

Dejme tomu, že by se tento lidský zákonodárce řídil svými pocity. Lidské pocity jsou však velmi ošidné – často nás klamou, závisí na našich náladách a momentálních rozpoloženích. Naše pocity mohou být opodstatněné či  neopodstatněné, pochopitelné či nepochopitelné – ale nejsou pravdivé či nepravdivé! Jsou čistě subjektivní. A toto je důvod, proč člověk sám nedokáže sestavit nadčasový a po všech směrech nezkreslený mravní zákon. Každý z nás, ať chceme nebo nechceme, se řídíme svojí moudrostí a svými subjektivními pocity. Opravdu pravdivě a spravedlivě dokáže rozlišovat mezi dobrem a zlem jenom bytost, která nás ve všem přesahuje – Bůh – a Bůh je dobro.

Pokud tedy Boha vyřadíme ze svého života, vyřadíme z něj i dobro! Pak jsme tedy nutně vydání napospas zlu. Bible nás varuje – neexistuje území nikoho!

https://kzamysleni.estranky.cz/clanky/neexistuje-uzemi-nikoho.html