Jdi na obsah Jdi na menu
 


KDYŽ ROZUM NESTAČÍ

 

 

SVĚT ZA NAŠIMI SMYSLY


Pro všechny, kteří k základním otázkám existence přistupují rozumově: Je váš rozum opravdu spolehlivým vodítkem k pravdě? Ateista, jemuž je rozum kompasem, se považuje za nadřazeného věřícím lidem. Z jakého důvodu? „Ateismus, který se neustále dovolává důkazů ohledně existence Boha, v jedné věci kupodivu žádné důkazy nevyžaduje – totiž v otázce, zda jeho rozum je nejlepší (nebo dokonce jediný) způsob, jak porozumět realitě.“(Dinesh D´Souza) Takoví lidé se domnívají, že racionální a vědecké postupy jim plně zpřístupňují vnější realitu. Právě z tohoto předpokladu ateisté čerpají svoji typickou aroganci. Někteří z nich si dokonce začali říkat „brights“ (jasné hlavy), protože si myslí, že jedině oni ateisté mají ve všem jasno. Skutečně?

Na druhou stranu velká světová náboženství po tisíciletí hlásala, že existují dvě úrovně reality. Je tu lidský pohled neboli zkušenostní perspektivita – realita tak, jak ji zakoušíme. A pak tu je trancendentní pohled na realitu, kterému můžeme říkat Boží pohled – to je realita jako taková. My lidští tvorové vidíme realitu omezeně a zkresleně jak už jsem psala v rubrice „Svědectví klíčové dírky“. Nikdy, co jsme živi, nedosáhneme Božího pohledu a neuvidíme věci tak, jak opravdu jsou.

Který z těchto názorů je správný: ateistický, nebo náboženský? Už E. Kant vycházel z faktu, že veškeré lidské poznání je založeno na zkušenosti. Poukazoval na to, že realitu nám zpřístupňuje pouze našich pět smyslů: „Představte si, že každá myšlenka, i ten nejdivočejší výplod fantazie, se zakládá pouze na tom, co jsme kdy viděli, slyšeli, hmatali, čichali nebo chutnali. Pokud si představujeme nestvůry z druhého konce vesmíru, tak je stejně budeme zobrazovat v rámci nějaké naší zkušenosti. Je to empirický fakt, že našich pět smyslů je jedinou „čočkou“, kterou vnímáme tzv. realitu.“

Jak tedy víme, že takto omezené lidské vnímání reality odpovídá realitě jako takové? Každá realita se musí filrovat přes síto, které v sobě máme zabudované. Jestliže máte doma psa, pak víte, jak vypadá, jaké vydává zvuky, jak se chová při různých příležitostech, ale nikdy nebudete vědět, jaké to je být psem. Navíc realita, jíž se zmocňujeme, není skutečná realita. Je to pouze naše vnímání reality. „Někdy si je rozum tak jistý sám sebou, že odmítá přijmout rozumnou kritiku a raději se spoléhá na prostou intuici. Má něco takového ještě něco společného s rozumem? Žel, lidé, kteří uvažují takto iracionálně, si paradoxně myslí, že kráčejí výhradně cestou zdravého rozumu.“ (Dinesh D´Souza)

Zkrátka, lidský rozum má své hranice, které nelze překročit. Nalhávat si něco jiného je bláznovství. Křesťanství, ale i ostatní náboženství, sdílejí představu, že empirický svět není jediným světem, který existuje. Křesťanství učí, že rozum může zjistit, že existuje vyšší sféra bytí, ale tam se také zastaví – nedokážeme tuto sféru zkoumat ani jí porozumět. Tedy alespoň ne do doby, kdy budeme uvězněni v tomto omezeném těle s omezeným způsobem vnímání.

Ateista raději dál setrvává v bludu, že svým omezeným způsobem vnímání dokáže přijít na všechno – nejlépe z křesla svého obýváku. Naproti tomu věřící člověk uznává omezenost lidského rozumu a poznání, protože ví, že za naší realitou je ještě jedna – větší – které se svou myslí a smysly nikdy nezmocníme. Křesťan nedoufá, že víra potlačí jeho vrozené schopnosti, ale naopak – že ho povede, aby viděl jasněji.

 

  svet-za-nasimi-smysly.jpg

 

V okamžiku, kdy náš rozum narazí na hranici, máme dvě možnosti – můžeme se zastavit nebo pokračovat dál. Cílem víry je jít dál. Jak? Člověk sice nemůže vystoupit k Bohu, ale Bůh sestoupil k člověku. Kdyby to Bůh neudělal, nemohli bychom o Něm zjistit vůbec nic, protože je pro nás a naše smysly nepřístupný. Bůh dobře ví, že skrze naše omeznené vnímání reality se k Němu nikdy nedostaneme, proto k nám přišel sám a dokonce v našem lidském těle. Jedině tímto způsobem se nám mohl dát poznat – ve svém Synu Ježíši Kristu, který prohlásil: Kdo vidí mne, vidí Otce“. ( Jan 14, 9) A dále říká: „Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe, je nade všecky; svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. . . Otec miluje Syna a všechnu moc dal do jeho rukou. Kdo věří v  Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“ (Jan 3,31 -36) 

Bůh má tedy pro naši pozemskou omezenost pochopení, ostatně nás tak stvořil, proto nám vychází vstříc tím, že nám posílá svého Syna, aby nám zprostředkoval Jeho samého. A výsledek – nepochopení a odmítání. Pyšný a arogantní člověk nemůže přimout věci Božího Ducha. Čí je to vina, že jsme takoví? Stvořil nás takové snad Bůh? V tomto jediném okamžiku by snad i ten nejzatvrzelejší ateista dokázal připustit, že Bůh existuje a to jenom proto, aby na Něj mohl svalit vinu: „Ano, Bůh za to může! To On nás stvořil tak nedokonalé!“ Bůh nás ale takto nestvořil, to je naše práce. Bůh nás stvořil především svobodné, protože jenom svobodný člověk dokáže doopravdy milovat a také. . . doopravdy nenávidět. Rozhodnutí je pouze na nás. Ke svobodě se však váže jedna nepříjemná věc, a tou je zodpovědnost. Jedním z protikladů naší společnosti je, že si lidé na jednu stranu činí nároky na svobodu, ale na druhou stranu jednají velmi nezodpovědně, takže svým chováním potlačují svobodu ostatních. Když pak nezodopovědné lidské činy vedou k nejrůznějším tragédiím, s oblibou říkáte: „Jak to mohl Bůh dopustit? Vždyť kdyby byl, nemohlo by se stát to a to.“ Je to opravdu Boží vina, že my lidé děláme hrozné věci? Právě v takových chvílích by se i ateistovi Bůh hodil. Dokud je všechno v pořádku, Bůh neexistuje, ale jakmile se něco stane, jde Bůh jako první na lavici obžalovaných. To je logika všech nevěřích lidí vycházející z jejich tzv. zdravého rozumu. A někteří ještě dodají: „Tak vidíš, celá ta víra v Boha je úplný nesmysl.“ Opravdu? A není spíš nesmysl jejich vlastní nesmyslné pojetí víry?

Otázkou tedy není, zda existuje něco vyššího, co nás přesahuje – zda existuje Bůh. Otázkou je, jestli jsi TY ochoten připustit, že Bůh existuje. Jestli Mu dovolíš vstoupit do tvého života. Mnozí ateisté ochotně přiznávají, že by si přáli, aby ve vesmíru žádný Bůh nebyl. Nietzsche dokonce napsal: „Kdyby nám tohohle Boha křesťanů někdo dokázal, věřili bychom v něj ještě méně.“ Myslím, že tato věta plně vystihuje podstatu ateismu – tedy přání, aby žádný Bůh nebyl a nikomu jsme se nemuseli ze svých činů zodpovídat. Bůh pro ateisty není ani tak neviditelný jako nežádoucí. Jednoduše jim stojí v cestě jako příliš přísný rodič. Vtip je v tom, že Bůh bude tvým rodičem stále – ať Mu budeš utíkat a nadávat Mu nebo k Němu v pokoře přijdeš. Ateista by tedy neměl říkat, že Bůh neexistuje, spíš by měl říkat: „Bůh mi překáží, proto nechci, aby existoval.“ To by bylo tvrzení mnohem přesnější a také pravdivější.

K tomu, aby se k nám Bůh sklonil, je v první řadě potřebná především jedna věc – pokora – to je první krok víry. Jsi pokorný? Pokud ne, budeš tady dál zatvrzele stát a osaměle čelit prázdnotě a zbytečnosti svého bytí. Budeš tím statečným člověkem, který nezakolísá tváří v tvář nevyhnutelnému osudu. I kdybys měl tisíc možností mu uniknout, neuděláš to. Proč? Protože jsi tak hrdý a pyšný! Ale na co vlastně? Na co bys měl ty, který jsi vznikl z primitivního zvířete řídícího se pouze svými pudy, být hrdý? A kdo to po tobě chce? Nespočívá celá záhada spíš v tom, že jsi Boha ze svého života vytlačil, aby ses jím mohl stát sám? Teď jsi pánem vesmíru ty a ty o všem rozhoduješ – nebo si to alespoň naivně myslíš.

Na závěr pár otázek pro ateisty: Z jakého důvodu bychom se měli spoléhat na tzv. zdravý rozum, když je jen pouhým výplodem nahodilé evoluce? Copak evoluce jako taková má nebo někdy měla nějaký vyšší plán? Bylo snad jejím záměrem zprostředkovat nám svět takový jaký skutečně je? Nebo nám zprostředkovává svět pouze tím nejjednodušším a nejomezenějším způsobem, aby pro nás byl co nejlépe pochopitelný a stravitelný? I když to je vlastně nesmysl, to by pak znamenalo, že evoluce při svém díle nějakým způsobem uvažuje a to už by pak nemohla být evoluce, ale. . . Bůh. No to snad ne! Evoluce je přece holým bojem o přežití, kde vítězí jenom ti nejsilnější a ti, kteří se dokážou nejlépe přizpůsobit danému prostředí. Tak jak je tedy možné, že si tady klidně sedíme a přemýšlíme nad smyslem svojí existence? To v plánu evoluce jistě nebylo – abychom mysleli jinak, než pro vlastní zisk. Je snad přemýšlení, které nevede k přežítí do druhého dne, nějaká vada, která se vloudila do evolučního procesu? Jak vůbec mohla evoluce vyprodukovat bytosti, kterým tenhle svět nestačí? Kde se berou všechny ty myšlenky ohledně Boha a věčnosti? Tak se mi zdá, že ta vaše evoluce má podezřele božské rysy ;-) Hanka


 


 


 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Otázky a odpovědi

(Jakub, 20. 4. 2014 20:04)

Jak jsem to tak pochopil, tak cílem tohoto článku je zpochybnit rozumové a smyslové chápání světa kolem nás. Dobře. Ale pak je tam jedna část, kde se tvrdí, že Bůh se nám dal zjevit skrz Ježíše Nazaretského. Tedy, že existence Ježíše dokazuje existenci Boží. Ale zprávu o tom, že Ježíš žil a dělal to co dělal, nám předali lidé (skrz evangelia), kteří ho viděly a slyšely. Tedy ho vnímali svými omezenými smysli a ty vjemy zpracovávaly svým omezeným rozumem, nebo ne? Nebo ti lidé snad disponovali nějakými vyššími smysli, které jim dovolily vnímat Ježíše a jeho otce neomylně a nepokřiveně? A kde máme jistotu, že správně čteme a chápeme samotná evangelia, když k tomu opět používáme náš omezený rozum a smysly? Z toho článku je evidentní, že vědomí existence Boha je, bylo a vždy bude závislé na našich omezených smyslech, rozumu, atd. Nic jiného totiž nemáme.
K závěrečným otázkám:

Z jakého důvodu bychom se měli spoléhat na tzv. zdravý rozum, když je jen pouhým výplodem nahodilé evoluce?
- Protože nám nic jiného nezbývá. Nic lepšího nemáme. Proto bychom ho měli používat obezřetně.

Copak evoluce jako taková má nebo někdy měla nějaký vyšší plán?
- Ne, nemá. A ani nikdy neměla.

Bylo snad jejím záměrem zprostředkovat nám svět takový jaký skutečně je? Nebo nám zprostředkovává svět pouze tím nejjednodušším a nejomezenějším způsobem, aby pro nás byl co nejlépe pochopitelný a stravitelný?
- Evoluce nás vybavila rozumem a smysly, protože to zvyšuje naši šanci na přežití. Čím lepé rozumíme věcem kolem sebe, tím líp pro nás. Kdybychom světu kolem nás rozuměli špatně, už bychom dávno vyhynuli.
Ale jak napsal Richard Dawkins evoluce je 'slepý hodinář'. Nikdy dopředu neví, co dělá a dost často udělá chybu. Proto se spousta lidí chová iracionálně, i když si to ani neuvědomují a často tvrdí opak. Těmito jevy tzv. 'omezené racionality' se intenzivně zabývají obory jako je kognitivní a evoluční psychologie, nebo behaviorální ekonomie.

Tak jak je tedy možné, že si tady klidně sedíme a přemýšlíme nad smyslem svojí existence? To v plánu evoluce jistě nebylo – abychom mysleli jinak, než pro vlastní zisk. Je snad přemýšlení, které nevede k přežítí do druhého dne, nějaká vada, která se vloudila do evolučního procesu? Jak vůbec mohla evoluce vyprodukovat bytosti, kterým tenhle svět nestačí? Kde se berou všechny ty myšlenky ohledně Boha a věčnosti?
- To sou dobré otázky. A zabývá se jimi zase několik oborů a mnoho teorií a hypotéz.

Re: Otázky a odpovědi

(Jakub, 20. 4. 2014 20:16)

Když tu otázku ještě trochu přeformuluji: Jestliže nemáme důvěřovat lidským smyslům a rozumu, protože jsou omezené. Pak proč bychom měli důvěřovat smyslům a rozumu těch lidí, kteří sepsali evangelia?

Re: Re: Otázky a odpovědi

(Hanka, 27. 4. 2014 12:39)

Dobrý den, Jakube,

nemyslím si, že by bylo zas tak důležité zkoumat, které obory se zabývají lidským myšlením, i když je to nepochybně velmi zajímavé téma. Mě osobně ani tolik nezajímají nejrůznější rozbory a rozpitvávání. Bývá to zdlouhavé, únavné a v konečném důsledku se člověk stejně nedozví to, co skutečně potřebuje vědět. V tom jsme my lidé nepřekonatelní. Spíš mě zajímá důvod, smysl toho všeho a obávám se, že na to mi žádný vědní obor nedokáže dát uspokojivou odpověď, i když nějakou jistě ano – o tom nepochybuji :-) Jenže, je odpověď a „odpověď“. Jestliže Vám stačí výpověď nějakého vědce nebo odborníka, je to Vaše volba, ale moc bych Vám přála, aby Vám nestačila.

A proč důvěřovat výpovědi lidí, kteří sepsali evangelia? Je to otázka volby a především víry. Prostě tomu věřím, jinak bych nemohla být věřící. Samozřejmě, že pokud nebudu chtít, vždycky si najdu důvod tomu nevěřit a milióny argumentů. Ovšem, stále častěji zjišťuji, že spousta argumentů proti je hodně zavádějících s cílem vymýtit křesťanství. Už tento fakt mě sám o sobě utvrzuje v tom, že křesťanství je pro spoustu lidí nepohodlné, proto proti němu tolik vystupují s cílem jej zesměšnit. Kdo ale skutečně nepředpojatě hledá, ten odpovědi jistě najde. Přeji Vám v tom hodně štěstí!


Mějte se krásně!


Re: Re: Re: Otázky a odpovědi

(Jakub, 29. 4. 2014 22:45)

"Prostě tomu věřím" Pokud je to tak prosté a jednoduché. Proč o tom psát tak komplikované a dlouhé články? Stránky se jmenují "K zamyšlení". Ale když se nad nějakým vaším článkem zamyslím, tak se pak od vás dozvím, že to vlastně nemá cenu. Že se nad tím nedá vlastně zamyslet, že to nelze pojmout rozumem, nebo hledat argumenty. Že to je vlastně všechno otázka víry. Proč se tedy tyto stránky nejmenují "K víře" nebo "K citům"?

Re: Re: Re: Re: Otázky a odpovědi

(Hanka, 30. 4. 2014 14:07)

Dobrý den, Jakube,

to, že tomu „prostě věřím“, neznamená, že víra je prostá nebo jednoduchá. Ani v nejmenším. Je to stejné, jako když napíšu, že tohle je prostě můj život. Určitě to neznamená, že je jednoduchý :-) Stránky jsem jistě založila proto, aby se čtenáři nad textem zamýšleli a je dobře, že někteří tak činí. Člověk se ale může zamýšlet různými způsoby a někteří lidé pouze provokují, což má k zamyšlení hodně daleko. Tím ale nemám na mysli Vás. Vůbec Vás neznám a netuším, jaké jsou Vaše úmysly, a proto budu předpokládat, že jenom dobré :-)

Přeji Vám pěkný den!

Re: Re: Re: Re: Re: Otázky a odpovědi

(Jakub, 30. 4. 2014 19:49)

Samozřejmě že teď trochu provokuji :-D Ale to protože mám pocit, že vaše reakce nebyla tak úplně fér. Že jste to tak trochu zahrála do autu. Napřed uveřejníte článek, který rozebírá a rozpitvává téma týkající se lidského rozumu a smyslů. Ale pak v diskuzi napíšete, že nic rozebírat a rozpitvávat nechcete. Navíc, na konec toho článku jste napsala asi sedm různých otázek pro ateisty. Ale pak zase v diskuzi píšete, že vás vlastně ty otázky a odpovědi na ně vlastně nezajímají. A že vás jenom zajímá jedna otázka (o které není ani v samotném článku zmínka) a jedna odpověď. Trochu mě to samozřejmě zklamalo, když už jsem si dal tu práci a pokusil se zodpovědně a čistě reagovat na ten článek a věcně odpovědět na ty otázky.

V diskuzi jste jen vlastně napsala, že jste hluboce přesvědčená věřící a jen tak něco vás nepřesvědčí o opaku. To je sice hezké, ale v diskuzi k ničemu. Já původně vůbec nechtěl vůbec rozebírat vaše (nebo jakékoliv jiné) osobní postoje. Ani nemůžu, protože vás neznám. Já se chtěl věnovat čistě jenom tomu článku a tomu, co je tam napsaný, bez nějaké osobní argumentace. Pak sem tam totiž mohou začít plést emoce a podobně. Já a vy se teď navíc vystavujeme riziku, že když něco napíšu, tak vy si to můžete omylem vzít osobně. Prostě si myslím, že je fér si v takových diskuzí držet trochu odstup, bavit se věcně o tématu, a neplést do toho svoji osobu. Na to se nedá nijak věcně protiargumentovat a diskuze potom do háje.

Navíc mám pocit, že se trochu uzavíráte. Že si kolem sebe stavíte barikádu, když například tvrdíte: "Samozřejmě, že pokud nebudu chtít, vždycky si najdu důvod tomu nevěřit a milióny argumentů.". Ale co já s tím? Klidně bych to mohl říct i já. Mohl bych napsat, že "jsem prostě ateista." A že "pokud nebudu chtít, tak si najdu důvod jím nebýt a milióny argumentů." Ale co tím získám?

Stejně tak věta "Kdo ale skutečně nepředpojatě hledá, ten odpovědi jistě najde." je určitě pravdivá a já s ní naprosto souhlasím. Ale ukažte mi, kdo na světě si tohle nemyslí? Nikdo asi nebude tvrdit, že kdo hledá předpojatě, najde stejné odpovědi, jako ten nepředpojatý. Připomnělo mi to bezvýznamné "sliby" politiků před volbami. Když nám tvrdí, že nebudou brát úplatky, že budou čestní, že nebudou dělat ostudu. Háček je v tom, že žádný politik na světě o sobě nebude tvrdit, že bude brát úplatky, že nebude čestný, že bude dělat ostudu... Takže to zní hezky, ale to naprosto vyprázdněné a nic nového se tím neříká...

Vlastně celý ten jeden odstavec bych mohl vtipně přeformulovat. Když tam změním jen pár pojmů, klidně bych se s ním ztotožnil. "A proč nedůvěřovat výpovědi lidí, kteří sepsali evangelia? Je to otázka volby a především pochybností. Prostě o tom pochybuji, jinak bych nemohl být skeptik. Samozřejmě, že pokud nebudu chtít, vždycky si najdu důvod o tom nepochybovat a milióny argumentů. Ovšem, stále častěji zjišťuji, že spousta argumentů proti je hodně zavádějících s cílem vymýtit ateismus. Už tento fakt mě sám o sobě utvrzuje v tom, že křesťanství je pro spoustu lidí nepohodlné, proto proti němu tolik vystupují s cílem jej zesměšnit. Kdo ale skutečně nepředpojatě hledá, ten odpovědi jistě najde. Přeji Vám v tom hodně štěstí!"

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Otázky a odpovědi

(Hanka, 1. 5. 2014 14:35)

Máte pravdu, že odpovědi ateistů konkrétně mně, mě nezajímají, protože jsou všechny jako přes kopírák. Nebaví mě vést nekonečné a nesmyslné diskuze, o kterých už dopředu vím, jak skončí. Vždycky je mi akorát líto času a energie, které jsem do toho vložila, a které jsem mohla využít mnohem smysluplněji. Je logické, že každý si hájí to svoje, protože k tomu má své důvody a na tom já nic nezměním, ať napíšu cokoli a nabídnu jakékoli argumenty. Nejde mi vůbec o to, co kdo napíše mně. Spíš mi jde o to, aby lidé kladli otázky sami sobě a pokoušeli si na ně bez zaujatosti a předpojatosti najít odpovědi. S diskuzemi mám bohaté zkušenosti především z facebooku, kde jsem je vedla několik let a už mě to vážně nebaví. Zjistila jsem, že naprostá většina ateistů jsou neskutečně vulgární a agresivní lidé, kteří jenom vyhledávají a kopírují myšlenky jiných, kteří nejsou o mnoho lepší než oni. Stačí se podívat na jejich facebookové stránky a člověk hned ví, kolik uhodilo. Tím se Vás ale nechci nijak dotknout! Prosím, neberte si to osobně! Jenom Vám chci vysvětlit, proč nechci zabředávat do nekonečných a vyčerpávajících diskuzí.

Ano, máte pravdu, stavím kolem sebe barikády z výše popsaných důvodů. Ale pochopte, já Váš způsob myšlení nemohu nijak ovlivnit, není to v mé moci. Je to jenom na Vás.

„Kdo hledá, najde“ je výrok z Bible. Jsou to slova Ježíše Krista. Tudíž, neslibuji to já, ale On :-) Dále to pokračuje „Kdo tluče, tomu bude otevřeno. . . kdo prosí, dostává“. To vše slibuje Bůh, nikoli já.

Pochybovat není vůbec špatné. Naopak, může to být začátek nové cesty, nového způsobu myšlení, nového života. . . Proto Vám v tom přeji hodně štěstí! ;-)