Jdi na obsah Jdi na menu
 


VĚŘÍTE NA OSUD?

 

osud.jpg

Osud – neboli předurčenost člověka – je důležitým rysem mnoha náboženství. Víra v osud zabíjí sociální vědomí a vede člověka k  pasivitě, otupělosti a lhostejnosti. Hlavní myšlenkou víry v osud je "stane se, co se má stát" a i kdybychom udělali cokoliv, stejně se na tom nic nezmění. „Oddej se osudu, který ti připravil Alláh, nesnaž se na něm nic měnit!“ Tuto poučku vštěpuje Mohamed svým věřícím. Naproti tomu Ježíš jedná s  člověkem jako se svobodnou bytostí, která má neustálou možnost volby až do konce své pozemské existence.

 

 

 

ROZDÍL MEZI KŘESŤANSTVÍM A JINÝMI NÁBOŽENSTVÍMI

 

kriz.jpg

 

V dnešní době se mnoho lidí domnívá, že je jedno, jakou cestu k poznání Boha si člověk zvolí. Preferuje se názor, že všechna náboženství jsou si rovnocenná a běda tomu, kdo by tvrdil opak! Takový člověk je ihned považován za netolerantního fanatika. Naším měřítkem však nejsou lidská stanoviska, ale ta Boží a Boží Syn Ježíš Kristus jasně říká:

 

„Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

(Jan 14, 6)

 

Protože byli zakladatelé náboženství pouze lidé, máme je jako takové chápat. Kristus je podle vlastní výpovědi Boží Syn. Tento nárok se potvrdil naplněním starozákonních proroctví. Považme, že Kristovo narození bylo proroctvím určeno již 700 let dopředu. Za zakladateli ostatních náboženství nestojí ani jedno proroctví.

      

   Ježíš Kristus říká: „Kdo vidí mne, vidí Otce.“ (Jan 14, 9)

 

To se nikdy neodvážil říci Buddha, Mohamed ani žádný jogín hinduismu. Slovo Boží dosvědčuje pravdu v Ježíši Kristu takto:

 

„V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ (Skutky 4, 11 -12)

 

Zatímco život zakladatele islámu Mohameda byl zatížen těžkými sexuálními prohřešky, že sami jeho přívrženci mu to vyčítali, Ježíš Kristus vyzývá své nepřátele: „Kdo z vás mne obviní z hříchu?“

 

Žádný hříchem poznamenaný člověk nemůže přivádět lidi do Boží blízkosti. I Buddha vedl do svých 29 let bujný a poživačný život a ještě na konci svého života prohlašuje: „Stále ještě hledám pravdu.“ Zatímco Ježíš říká: „Já jsem ta pravda.“

 

Ježíšovo učení je celé založené na lásce. V učení buddhismu, islámu a hinduismu se láska k bližnímu vůbec nevyskytuje. Misionáři se dokonce setkávali s rodiči, kteří svévolně oslepili své děti, aby tak mohli lépe žebrat. Ani dnes není v některých asijských zemích výjimkou, že vlastní rodič usekne svému dítěti ruku, aby bylo o nějakou tu almužnu víc!

  

NÁBOŽENSTVÍ JE CESTA ZDOLA NAHORU,

CESTA OD ČLOVĚKA K BOHU.

EVANGELIUM JE CESTA OD BOHA K ČLOVĚKU.

 

volnost_chvaly.jpg

 

 

Doménou ostatních náboženství je snaha člověka přiblížit se Bohu. Zatímco křesťanská víra je nositelem radostné zvěsti – Evangelia – která nám oznamuje, že se sám Bůh přiblížil lidem. Není v silách ani v moci člověka dostat se do Boží blízkosti. Ale Bůh člověka miluje a chce s ním mít obecenství, proto přišel v podobě Božího Syna Ježíše Krista, aby nám ukázal jedinou možnou cestu, která vede do Jeho blízkosti.

 

 

 

 

 CO NÁM MOHOU NABÍDNOUT JINÁ NÁBOŽENSTVÍ?

 

Není lepší přijmout jakéhosi nepojmenovatelného boha, kterého nabízí současný multináboženský trh? Boha bez nároků, bez moci, boha, který Ti ve všem dá za pravdu? Nebo hledáš Boha, který Ti nastaví zrcadlo  a vyvede Tě ze světa iluzí?

 

 

Bůh řekl: „Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není.“ (Izajáš 44, 6)

 

„Já jsem Bůh a jiného už není, jsem Bůh a nic není jako já.“  (Izajáš 46)

 

„. . . víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že je jen jeden Bůh. . .“ 

(1. Korintským 8, 4)

 

Pravý Bůh je tedy jenom jeden, zatímco falešných bohů je mnoho. V Novém zákoně v knize Galatským 4 najdeme kapitolu s názvem – DŮTKLIVÉ VAROVÁNÍ – a v té se  píše:

 

 „Dříve jste však neznali Boha a byli jste otroky bohů, kteří ve skutečnosti bohy nejsou. . . Oni se o vás horlivě ucházejí, ale nemyslí to dobře; chtějí vás připravit o spásu a strhnout vás na svoji stranu.“

 

Kdo jsou tito nepraví bohové? Jsou to démoni, kteří si na bohy pouze hrají. Pravdou je, že i oni mají moc, ale rozhodně nejsou všemocní. Všemocný je pouze Bůh. Tito bohové s malým „b“ s námi lidmi už celé věky hrají velmi podivnou hru. Je to hra, která pro člověka rozhodně nemůže mít dobrý konec. Jak je psáno v Bibli – nemyslí to s námi dobře a jediný smysl celého toho divadla je – připravit člověka o spásu. Tito bohové nebo božstva totiž patří na opačnou stranu – na stranu satana – a pracují v jeho prospěch. Satan už od stvoření nemůže člověka vystát a dělá vše proto, aby se nedostal do Boží blízkosti. Je ochoten nabídnout nám cokoliv, hlavně abychom nedostali to nejdůležitější – spasení.

 

Představa, že se satan prezentuje pouze jako zlo, není biblická. Naopak, je psáno:

 

 „vždyť sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti.“ (2. Korint. 11, 14)

 

 

 

NESMYSLNOST MODLÁŘSTVÍ

 

„Ze všeho dobrého, co mají před očima, nedokázali poznat toho, který je, a z pohledu na dílo nerozpoznali Tvůrce. Ale oheň, vítr nebo rychlý mrak, hvězdný kruh, dravé vodstvo nebo nebeská světla považovali za světovládné bohy. Jestliže uneseni jejich krásou je pokládali za bohy, tím spíše měli poznat, oč lepší je jejich Pán, neboť On, té krásy Prapůvodce, vše stvořil. Jestliže žasli nad jejich mocí a působením, měli z nich pochopit, oč mocnější je ten, kdo je uspořádal. Neboť z velikosti a krásy tvorů může být srovnáním poznán Původce jejich bytí.

        

Ale ovšem zasluhují malou výtku: zřejmě bloudili při hledání Boha a ve snaho Ho nalézt. Zabývají se totiž Jeho dílem a zkoumají je, ale spoléhají na svůj zrak, neboť je krásné, co vidí.

        

Nelze však je omluvit, neboť jestliže dokázali tolik poznat, že byli schopni probádat svět, jak to, že nenašli hned Pána těchto věcí?

 

. . . dále nezůstalo při tom, že bloudí v poznání Boha; žijí nadto pod tak silným náporem nevědomosti, že strašlivé zlo nazývají pokojem. Zabíjejí děti k obětem a konají tajné obřady nebo bujné hostiny s prostopášnými obyčeji. Ani v životě ani v manželství nedbají už čistoty, jeden druhého úkladně vraždí nebo trápí cizoložstvím.

        

. . . zkáza, nevěra, vzpoura, křivopřísežnictví, osočování čestných, nevděk za dobrodiní, poskvrňování duší, pohlavní zvrácenost, rušení manželství, smilstvo, cizoložství. A tak služba modlám nehodným jména je počátkem, příčinou i koncem všeho zla.“

 

"Když nějaký řezbář porazí vhodný strom, oloupe obratně všechnu kůru, úhledně jej opracuje a zhotoví užitečné nářadí pro domácí potřebu; toho, co při práci odpadlo, použije k přípravě pokrmu, aby se nasytil. Ten z odřezků, který se k ničemu nehodí, dřevo zkroucené a samý suk, vezme a ve volném čase pečlivě ořeže, dovedně a důmyslně jej ztvární, až dostane obraz člověka nebo vytvoří podobu nějaké obyčejného zvířete. Natře to suříkem, jeho povrch obarví na červeno a každou vadu na něm barvou zakryje. Připraví pro to vhodné umístění, postaví to ke stěně a připevní skobou. Postará se, aby to nepadlo, neboť ví, že si to samo nemůže pomoci. Vždyť je to obraz, který potřebuje, aby se mu pomáhalo. Modlí se k tomu za majetek, za své manželství a děti. . . Vzývá kvůli zdraví bezmocný předmět. Žadoní o život u něčeho, co je mrtvé, škemrá o pomoc na tom, co není ničeho schopné, o zdar cesty na něčem, co nedokáže udělat ani krok. . . obrací se o pomoc k tomu, jehož ruce pomoci nemohou.“

 

modly.jpg

 

„Uznali za bohy i všechny modly pohanů, . . . jejichž nohy jsou neschopné chůze. Udělal si je jen člověk, vytvořil je ten, kterému byl duch jen propůjčen, neboť žádný člověk nedokáže vytvořit boha ani jen sobě podobného.

 

Sám je smrtelný a zlovolnou rukou dělá neživou věc, sám je znamenitější než předměty, které uctívá; on přece dostal život, ony však nikoli.

 

Lidé uctívají i zvířata, dokonce ta nejodpornější, jež jsou v porovnání s jinými nejtupější. . .“  (Kniha moudrosti 13–15)

 

„To, čím se řídí národy je pouhý přelud, dřevo poražené v lese, výrobek přitesaný řemeslnou rukou. Krášlí jej zlatem a stříbrem, hřebíky a kladivy upevňují, aby to nebylo vratké.“ (Jeremjáš 10,3–4)

 

  keltsky-buh.jpg

  

KDO KOHO MUSÍ ZACHRAŇOVAT?

 

V Babylóně i jinde si lidé museli vymyslet bohy, vyrobit jejich sochy a pak se s nimi nosit. Při novoročních procesích Babylóňané nakládali své bohy na nosítka a vystavovali je v průvodu, který vedl hlavním městem. A nakonec, když božstva Babylóna nedokázala své ctitele zachránit před úderem perské říše, putovali nejen ctitelé, ale i jejich modly, naložené na hřbety dobytka, do zajetí. Tedy mnoho námahy pro nic.

 

„Ale nyní, slyšte mě. Já sám až do vašeho stáří, až do šedin vás budu nosit. Já jsem vás učinil, já vás také ponesu.“ – To praví Hospodin. Pravý Bůh nepotřebuje, abychom jej nosili. Naopak, on nosí nás!

 

Už desítky let bobtná v církvi pocit, že je potřeba zachránit Boha uprostřed nevěřícího světa. Mnozí se snaží unést, zachránit Hospodina. Běží mu na pomoc a pokoušejí se jej přizpůsobit tak, aby tento Bůh proroků a apoštolů byl přijatelný i dnešnímu modernímu světu. Samozřejmě, že máme zvěst o živém a milujícím Bohu předávat dále, ale neneseme závaží odpovědnosti, zda se tato zvěst zachytí v tomto světě, zda lidé budou brát Hospodina vážně. Bůh nám říká: Vy nemusíte zachraňovat mne. Já ponesu a zachráním vás.

        

Není jednoduché, když máme někoho nést. Když neseme své vlastní děti, může to být pořádné břemeno. Jak těžko mnohdy neseme jeden druhého. Naši nejbližší nám často připadají neunesitelní či nesnesitelní. A jak těžké je nést tíhu širšího společenství, problémy tohoto stvoření, všechno, co jsme natropili se světem a přírodou. A nejen to. My často neuneseme ani sami sebe. Nemáme sílu, abychom nesli svůj vlastní život, který si kazíme svou vlastní domýšlivostí, tupostí, tvrdostí srdce a nevěrou. Jak obtížné je břemeno vlastního života.

        

Bůh je však člověku věrný za všech okolností, i když jsme pro něho obtížné břemeno. Jsme břemeno tak těžké, že by nás nikdo neunesl. Proto to musel vzít Bůh sám na sebe. Poslal svého Služebníka, Muže bolesti, o němž prorok Izajáš v 8. století před Kristem napsal:

 

„Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni."  (Izajáš 53, 4 – 5)

 

Ježíš Kristus nabízí každému člověku možnost přijít a u Jeho nohou složit svá břemena. Ve kterémkoliv okamžiku Mu můžeme předložit všechna svá trápení a On je ponese s námi. Je připraven sejmout z nás tíhu života i vlastních vin a naplnit naše sevřená a ustrašená srdce pokojem, jaký jsme doposud nepoznali. Nevěříte? Vyzkoušejte!

                                              

 

JINÍ BOHOVÉ JSOU TAKÉ MOCNÍ

       

Možná že namítnete, že jiní bohové mají také moc. Jinak by je lidé přeci neuctívali. Ano, jsou bohové, kteří jsou vskutku mocní – například bůh tohoto světa – satan, nebo chcete-li ďábel. Jsou mocní, ale ne všemocní.

 

buzek.jpg

    

Modly, bůžci, talismany a všelijaké „posvátné“ předměty samy o sobě žádnou moc nemají. Ale může se stát, že za nimi stojí něco, co se za tu danou věc začne vydávat. Je to ale vždy nějaká mocnost, která daný předmět ovládá. Proto uctívání bohů a model je pro člověka velmi nebezpečné.

 

„Hospodin řekl: „Útrapy si rozmnožují, kdo běhají za jinými bohy. . . jejich jméno nepřejde mi přes rty.“  (Žalm 16, 4)

 

Jediným Bohem, který to s člověkem myslí opravdu dobře je Bůh (Otec-Syn-Duch svatý). O Božím Synu Ježíši Kristu je psáno:

 

„On je hlavou všech mocností a sil.“ (Koloským 2, 10) 

 

Krista musí poslechnout i ďábel. Pouze s Kristem budeš v bezpečí. Pokud jsi se namočil(a) do nějaké formy modlářství, čarodějnictví či okultizmu a teď nevíš, jak z toho ven, řekni to Pánu Ježíši vlastními slovy a popros Ho o Jeho mocnou ochranu. Jsem si jistá, že Ti pomůže – přesně takhle jsem uvěřila i já.

 

Je možné, že jsi rozhořčen(a) z toho, co jsi zde četl(a). Naprosto to chápu, máš na to samozřejmě plné právo. Věř si, čemu chceš. Dělej si, co chceš, ale věz, že jednoho dne staneš před svým Stvořitelem (ať už v Něho věříš, nebo ne), a pak si buď jist, že tě ti tví bohové nezachrání.

 

NEPŘEHLÉDNĚTE!

 

www.martinjb.estranky.cz/stranka/reinkarnace

 

 http://www.prayer.cz/indie/indie_0081.php

 

 http://mucednici.prayer.cz/pnp.php?datum=2009-12-11

 

http://csi-cr.cz/indie_tragedie_v_urise.php?sId

 

http://mucednici.prayer.cz/pnp.php?datum=2010-11-14

 

http://www.broskev78.estranky.cz/clanky/rentgen/buddhismus-neni-skutecnym-resenim-utrpeni.html

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jiří (ten nový) - Je to tak

Souhlasím s autorkou těchto stránek. Následovat Krista znamená zříct se všech ostatních slepých cest, které k Bohu nevedou. Prof. Halíka si vážím, ale on křesťanství tak rozřeďuje, že z něj dělá v jeho podání guláš, který od Boha psíše odvádí.

Tomáš Procházka - K čemu apologie?

Je dojemné, jak se autor či autoři výše uvedené stati snaží obhajovat exklusivitu křesťanského náboženství. Proti čemu? Proti modloslužbě? Jestliže Bůh je láska, pak nepotřebuje obhajoby. Zvláště ne takové, při které se lže! Když někdo tvrdí, že jiná náboženství vůbec neznají boží lásku, tak lže a pravdy v něm není. Fundamentální výklady biblických citátů jsou stejně nebezpečné, jako obviňování někoho z neznalosti. To co máme v evangeliích jsou PRAVDĚPODEOBNÉ Ježíšovy výroky a nelze podle nich odsuzovat člověka. Pak se stáváme tím, proti čemu Ježíš varuje. Katolický teolog Vladimír Boublík v knize Člověk očekává Krista velmi dobře popsal o co jde v jiných náboženstvích. Nejde prvoplánově o uctívání model, nýbrž o hledání skutečného, živého Boha. Tento postoj zaručuje všem lidem naději na spásu. Právě láska způsobuje, že jsou nekřesťanské náboženské systémy životaschopné a nikoliv ďábel. Nejdříve si dobře prostudujte jiné svaté texty, než je začnete soudit. Je to dobré proto, abyste nehřešili. Kdo zná jen jedno náboženství, nezná žádné, řekl můj jmenovec T.Halík. Buďme opatrní na slova a budeme žít.

Hanka - Re: K čemu apologie?

Dobrý den, Tomáši,

máte pravdu, že Bůh je LÁSKA, ale kromě toho je také SPRAVEDLIVÝ. Jako LÁSKA miluje člověka a jako SPRAVEDLIVÝ nenávidí hřích. V Božím jednání s námi lidmi je právě Boží spravedlnost klíčová, protože jakožto spravedlivý musí i trestat. Tato myšlenka není v dnešní době příliš oblíbená a to je také hlavní důvod, proč většina hledajících volí jinou cestu k poznání Boha. Vzhledem k tomu, že jsem křesťanka, je pro mě naprosto přirozené přijímat Kristovy výroky jako fakt a Bibli jako Boží Slovo. Kdyby tomu tak nebylo, byla by moje víra pouhou fraškou. Z tohoto důvodu jsou i mé názory fundamentalistické, proto také s vámi zmiňovanými katolickými teology nemohu souhlasit, protože jejich víra nestojí ani na Kristu, ani na Božím Slovu. Katolická víra má totiž se skutečnou vírou v Ježíše Krista pramálo společného. Výroky těchto pánů jsou v ostrém protikladu k tomu, co řekl Ježíš a já věřím v Krista, ne v lidské výmysly.

Základem křesťanské víry je, že každý člověk je hříšník a jako takový potřebuje Spasitele. Právě proto, že Bůh je Láska, nám tohoto Spasitele – Ježíše Krista poslal. Záleží pak už jenom na nás, jestli Ho přijmeme nebo odmítneme. Bůh nikoho nenutí. Ano, máte pravdu, že Bůh nepotřebuje, abychom Ho dokazovali, ale na Jeho příkaz máme o Ježíši ostatním lidem svědčit, protože ze své lásky chce, aby byl každý člověk spasen. Naprosto výstižně je to napsáno v evangeliu Jana 3,16 - 18: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. . .“ a o něco dále: „Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“ (Jan 3,36)

Sám Ježíš o sobě prohlásil následující: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,6)

Tedy uznejte sám – pokud jsem křesťanka, mělo by pro mě být směrodatné, co řekl Kristus a ne to, co říká pan Halík, kterého na základě jeho výroků za křesťana nepovažuji.

Toto jsou tedy základní pilíře křesťanství bez ohledu na to, jestli s nimi souhlasíme nebo ne. Nabídka SPASENÍ je pro každého člověka ZDARMA a my ji jen můžeme přijmout nebo odmítnout.

Přeji vám hezký den. Hanka

Jiří - Co si mám myslet

Napsat o Buddhismu, že neuznává lásku k člověku, že buddhisti či hinduisti trápí své děti, to už může napsat opravdu jen fanatik. Věřte tomu, že buddhista či hinduista, by tak neučinil, stejně jako křesťan. Ne kažý běloch je křesťan, ne každý asiat je budhista.
http://tajnespisy.webnode.cz

JaTe - Re: Co si mám myslet

Jakkoliv jsem křesťankou každým coulem, tak s vámi souhlasím: článek je plný nepravd a polopravd - dělá svému původnímu jistě bohulibému záměru spíše medvědí službu. Ano, zcela určitě je v budhistickém i hinduistickém učení obsažen požadavek lásky k nepřátelům (v islámu tedy ne, ten chápe relaci pojmů bližní-nepřítel stejně jako starozákonní židovství s potřebou vymezit se). Příklady násilí a zla páchaných v asijských zemích zcela jistě nemohou být argumentem proti budh. a hind. - pak by se totiž stejnou argumentací dalo velmi snadno odpálkovat i křesťanství a to doufám autor(ka) článku zcela jistě neměla v úmyslu! a věta "Žádný hříchem poznamenaný člověk nemůže přivádět lidi do Boží blízkosti" je také perla - vždyť celá řada křesťanských světců a učedníků byli původně hříšníci až na půdu a přece si je Bůh vyvolil, aby jej zvěstovali! Naprosto nechápu význam a cíl tohoto článku:(

Hanka - Re: Re: Co si mám myslet

Zdravím Vás!

Nechápete cíl tohoto článku? Tak jste ho asi nečetla celý. Jinak byste se dočetla, že pouze skrze Ježíše Krista vede cesta k Bohu. Všechny ostatní vedou do záhuby. Pokud se vydáte po jiné cestě, nedojdete k poznání Boha, ale k poznání nejrůznějších bohů a bůžků, kteří se za bohy pouze vydávají. Ale pokud jste křesťankou každým coulem, tak tyto věci určitě znáte, protože tvoří základ evangelia. To, že žádný hříchem poznamenaný člověk nemůže lidi přivádět do Boží blízkosti, je samozřejmě pravda. Něco takového mohl udělat pouze Boží Syn Ježíš Kristus a nyní po Jeho nanebevzetí tuto úlohu zastává Duch svatý.

S pozdravem Hanka

Hanka - odpověď

Jiří, chápu Vaše rozhořčení, ale možná tyto věci posuzujete z hlediska člověka narozeného a žijícího v západní kultuře s bohatou křesťanskou tradicí, která ovlivňuje naše chápání pravdy, správného a špatného, což v jiných, např. východních společnostech bez židovsko-křesťanské historie zcela chybí.
Znám lidi, kteří jeli celí nadšení do Indie, která pro ně byla zemí všech možných ideálů, ale když pak viděli realitu, tak nedokázali uvěřit vlastním očím. Nedávno jsem také četla knihu od Alana Vincenta (současný křesťanský misionář), který žil v Indii 13 let. Ale ne ve čtyřhvězdičkovém hotelu jako turista, nýbrž na těch nejhorších místech, kam by se nikdo z nás neodvážil ani vstoupit. Výpověď takového člověka je pro mě směrodatná.
Já ty lidi ale neodsuzuji! Oni neměli možnost poznat něco jiného. Nicméně je absurdní hledat světlo tam, kde je tma.