Jdi na obsah Jdi na menu
 


PROCES TAVENÍ

 

 

 

Když to bolí. . .

  

„Obrátím na tebe svou ruku, vytavím tvou strusku, jako louhem odloučím všechny tvé přímíšeniny.“ (Iz 1,25)

 

 

taveni-zlata.jpg

 

 

Ačkoli všichni chceme, aby šperky byly vysoké kvality, nemyslíme si, že by naše srdce mělo projít podobným procesem. Ve skutečnosti je čím dál těžší hovořit o tématech, jako je toto, protože mnoho sborů se začíná podobat světu. „Cítit se skvěle“ a „zůstávat pozitivně naladěn“ se stalo účinnými slogany. Ježíme se při pomyšlení, že Bůh chce v našem životě skutečně důležité změny. Máme rádi, když Bůh říká věci jako „Nikdy se tě nevzdám a nikdy se tě nezřeknu. . . Požehnám tvému vcházení i vycházení“ atd. Ano, Bůh to všechno řekl, ale duchovní realita je komplikovanější.

    

Protože nás Bůh miluje, bude s námi vždycky jednat na rovinu. Říká nám pravdu. Naprosto nemilosrdně jde po věcech, které ničí přísun Jeho milosti a požehnání do našich životů. Je postupem je oddělit, aby mohl přidávat. Nikdy neuzavře příměří s našimi tajnými hříchy. „Tohle musí pryč“, trvá na svém. „Takhle už to dál nejde. . .“

 

Musíme se postavit čelem faktu, že abychom byli takoví, jakými nás chce Bůh mít, bude nám muset odebrat věci, které nepatří do našeho života. Musíme se naprosto otevřít a pozvat Boha, aby nás prohlédl a odebral cokoliv uzná za vhodné.

 

Prorok Malachiáš nám přinesl průkazné proroctví o Kristu: „Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno.“ Je naše víra natolik hluboká, aby se podvolila zušlechťujícímu ohni?

 

Bible říká: „Vždyť Hospodin domlouvá tomu, koho miluje, jako otec synu, v němž nalezl zalíbeníl“ (Př 3,12)

 

Bůh s námi má daleko hlubší záměr, než který vnímáme v přítomnosti. V lásce dopouští zkoušky a tlaky, dovolí, abychom čas od času klesli na dno, to vše proto, aby na povrch vyplavaly naše špatné reakce. Vidíme svůj nedostatek víry, nedostatek lásky – a to je jeho cíl. Úmyslně nás staví do situací, se kterými se nemáme sami možnost vyrovnat. Dovolí, aby přišly těžkosti a my se ptáme: „Proč?“ Pracuje na nás. Učí nás důvěřovat Mu. Směřuje nás od naší vlastní síly ke své. Ví přesně, kolik žáru dovolí do našich životů. Nikdy nás nespálí, ale když předčasně vyskočíme z kotle, protože je příliš horký, má pro nás připravený další. Struska musí být odstraněna.

 

Jak starověký odlévač poznal, že skončil a konečně může snížit teplotu? V okamžiku, kdy se podíval do kotle a viděl v něm svůj obraz v zářícím zlatě. Dokud byl obraz temný a zčernalý skvrnami, věděl, že musí pokračovat. Když se jeho obličej konečně objevil jasně, zlato bylo čisté.

   

A stejné je to s naším duchovním pročišťováním. Boží věčný plán pro nás je, abychom „přijali podobu jeho Syna“ (Ř 8,29). Ježíš Kristus je stále „čističem“ svých lidí. Pečlivě na našich životech pracuje a hledí do našich srdcí, aby v nich viděl svůj vlastní obraz.

 

 
Neměli bychom se Kristu poddat v tomto procesu raději než proti němu bojovat? Je to Boží způsob, jak nás posvětit. Nesmíme zapomínat, že čím čistší bude náš život, tím více zažijeme skutečného vnitřního štěstí. Duchovní nečistoty nás okrádají o nejlepší Boží věci. Přijměme tedy jako fakt skutečnost, že Bůh nám nedovolí zůstat takovými, jakými jsme dnes. Proto do našich životů přichází proces pročištění. Všichni jsme neustále ve „výstavbě“. Dopředu půjdeme jen tehdy, když o některé věci přijdeme.

 

  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Blaza Sedlak - Mé srdce

Je to tak! Často jsem v situaci, kdy mě nějaký člověk provokuje do vzpoury ve zlobě a nespokojenosti, když se mi míchá do mé rádoby svatosti a poklidného vztahu s Bohem. Tehdy vidím, jak je mé srdce tvrdé a uzavřené pro milosrdenství, vstřícnost a pochopení pro jinou osobu jen proto, že se mi vnucuje do mého klidu.
Ó Bože, přivádíš mi do cesty lidi, na nich tříbíš mé sobecké zájmy. Děkuji ti za to a zároveň prosím, přetav mě a pomoz mi, ať je mé srdce vstřícné a otevřené pro všechny lidi, abych viděla jejich potřeby přednější svých zájmů a priorit, byť se mi jeví svaté. Děkuji.

Hanka - Re: Mé srdce

Myslím, že podobný deficit má každý. Horší je, když si ho neuvědomujeme. Pěstování svatosti je jistě dobrá věc, jsme k ní dokonce vyzváni samotným Bohem, ale. . . sama podle sebe vím, jak je to někdy těžké. A jak píšete – Bůh nám přivádí do cesty právě takové lidi, se kterými je to ještě těžší, abychom zjistili, jak jsme slabí a nedostateční. V okamžiku, kdy bychom si začali myslet, že jsme silní a všechno zvládáme, by to s námi bylo hodně zlé – viz. modlitba farizee: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. . . Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus.“ (Mat. 18,9) My totiž nemáme čerpat ze svých vlastních sil, ale z Jeho a náš milosrdný nebeský Otec nás to chce naučit. „Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.“ (2. Kor. 12,10) Kdo si zakládá na vlastní dokonalosti, je tak trochu mimo mísu. U lidí možná sklízí obdiv, ale Bůh to vidí jinak – nedívá se na skutky, ale na srdce. A abychom nebyli jako ty obílené hroby, které jsou navenek čistě bílé, ale uvnitř plné hniloby, musíme procházet právě tím nepříjemným procesem tavení, kdy všechny skryté nečistoty musí pryč. Bůh nežádá povrchní dokonalost, ale opravdovost. A dojít k opravdovosti je zdlouhavý a bolestivý proces, kterému se všichni instinktivně snažíme vyhnout. Jsou situace, kdy se to dá obejít, ale jsou i situace, kdy do toho člověk spadne a musí tím projít ať chce nebo ne. Je to strašný, ale my víme, že VŠE napomáhá k dobrému těm, kdo věří v Ježíše Krista. My víme, že každé utrpení, kterým procházíme, pro nás má očišťující účinek a my z něho vyjdeme zdravější. Možná ne tělesně, ale duchovně určitě ano.