Jdi na obsah Jdi na menu
 


V ZAJETÍ DÉMONŮ

31. 1. 2011

driess.jpg

Už jako dítě jsem občas snil  o věcech, které se nakonec skutečně staly. Cítil jsem přítomnost Zlého. Často jsem to nedovedl přesně popsat, ale cítil jsem, že existuje neviditelný svět. Nejednou jsem slyšel hlas: „Tvoji rodiče tě nemilují! Tvoji rodiče tě nechtějí!“ a já věděl, že tento hlas nevyšel z mých vlastních myšlenek. Měl jsem kontakt s neviditelným světem a to co jsem  prožíval mě znepokojovalo a trýznilo.

 První kontakty s posunováním sklenic

 

Dostaneme tvou duši!“ vyhrožovali mě později duchové, se kterými jsem navázal kontakt. Jednou jsme se ve skupině, tak jak to bývá u posunování sklenic zvykem, ptali přítomného ducha, jak se jmenuje. V tu chvíli se začaly sklenice posunovat na písmena, která jsme vyložili a na stole se objevilo jméno SATAN. Když jsme si to přečetli, byli jsme na jedné straně šokováni, na druhé straně však tato odpověď dělala celou věc ještě napínavější. 

 

Jedna spolupracovnice mě vypravovala, jak navázat kontakt s duchy. Vstoupit s nimi do kontaktu je vždy lehké, vystoupit je však velmi těžké! Nejprve jsem si z ní tropil žerty, pak se ale ve mě opět probudil hluboký zájem, který mě doprovázel už od dětství. Zájem o vše nadpřirozené a o  nevysvětlitelné věci onoho světa. Od jednoho sourozeneckého páru, se kterým jsme byli já i má sestra spřáteleni, jsme už dříve slyšeli hrůzostrašné příběhy o kontaktech s jejich zemřelou babičkou. To děvče s ní mluvilo pravidelně a získávalo od ní informace, které se týkaly její budoucnosti. O mně tato paní řekla, že v mých 16 letech dojde k nehodě na mopedu, která skončí totální škodou, mně se však nic nestane. Přesně tak se to stalo. Co jsem nevěděl bylo, že mé sestře předpověděla mou smrt ve 22 letech,  zapřísahala ji však, aby o tom se mnou nikdy nemluvila.

 

Dobře maskované vykládání karet

 

Ve voze jedné staré cikánky, která mi vykládala karty, jsem viděl mnoho svatých obrázků. Pomyslel jsem si tedy, že vykládání karet nemůže být přece nic špatného, když má tolik obrazů Ježíše a Marie. Jsem přesvědčen, že statisíce lidí dnes neví, co činí. Já jsem to tenkrát  také nevěděl. Odvážili jsme se do oblasti, o které si myslíme, že ji máme zcela pod kontrolou, ale opak je pravdou.

 

Mrtvý dědeček

 

Má sestra nám vyprávěla, že vidí našeho zemřelého dědečka. Občas jsme slyšeli v horním patře kroky, přestože tam nikdo nebyl. Bylo mi kolem 14- ti let, když jsem se rozhodl dopídit se pravdy.

  

Leželi jsme v pokoji, kde můj dědeček zemřel. Má sestra usnula. Řekl jsem si: „Jestliže je to opravdu můj dědeček, pak ho chci vidět.“ Náhle jsem spatřil na stropě tvář starého muže. Polekal jsem se a vzbudil svou sestru. Té noci jsme už nemohli usnout. Na svého dědečka si už tak dobře nepamatuji. Ale tvář, kterou jsem viděl, jsem znal z mnoha fotografií: byla to tvář mého dědečka.

  

Můj osobní „strážný duch“

  

Svět duchů mě fascinoval. Drogy, alkohol a sexuální zážitky mě uspokojovaly jen krátkodobě, hledal jsem proto stále nové zkušenosti. Také svou rodinu jsem sváděl k takovým sezením. Přitom jsem prožíval střídavé pocity. Jednou to na mne udělalo dojem, pak mě to zase vyděsilo. Jeden duch se představil jako můj „strážný anděl“. Když jsem s ním jednou zase mluvil, zeptal jsem se ho, zda-li ho můžu také vidět. Řekl, že když mu to jen dovolím, ještě téhož večera přijde. Byl jsem velmi vzrušený. Teď se konečně ukáže, co je na té věci pravda! Nevěřícně, ale přece jen zvědavě, jsem ulehl večer do postele a čekal co se bude dít. „Štefane“, řekl jsem si, přece nevěříš, že teď doopravdy někdo přijde. To je přece jen hra.“ Anebo přece ne? Na konci mé postele se náhle objevila postava! Viděl jsem bílé tělo: hlavu, paže, ruce, nohy a trup. Mnul jsem si oči a myslel si, že jsem příliš unavený.

  

Ale mohl jsem si mnout oči jak jsem jen chtěl, postava byla stále ještě tam. Udělal jsem tedy jednu malou zkoušku a zamával jsem jí. Když mě nato pokynula rukou, zalezl jsem v panice pod peřinu. V tomto okamžiku jsem si poprvé skutečně uvědomil, že existuje realita, o které víme jen velmi málo. Poté co jsem ležel bezesně v posteli, ptal jsem se: “Co to bylo? Byl to opravdu můj „strážný anděl“?

  

Prožili jsme strašidelné úkazy, kdy například předměty bez  viditelné příčiny byly ze svého místa odstrčeny nebo vyhozeny. Takové věci jsem znal pouze z hororových filmů. Ale to byly přece jen filmy – nebo ne?

   

Satan láká sexem, mocí a bohatstvím

 

Nikdy nezapomenu na zážitek, který jsem prožil cestou autem. Tak zřetelně, jako kdyby někdo seděl vedle mne, jsem slyšel slova: Když mi budeš sloužit a vrhneš se přede mnou na zem, dám ti ženy, moc a bohatství – všechno, co budeš jen chtít.“ Možná, že to zní bláznivě, ale v tom okamžiku jsem věděl, že to byl ďábel, kdo se mnou takto mluvil. Nabídl mně vlastně to, co jsem vždycky chtěl. Přesto jsem byl ve svém srdci jako zablokovaný. V hloubce svého nitra jsem věděl, že to bude pro mne znamenat definitivní konec, když svůj život vydám satanovi.

  

Později jsem se setkal s lidmi, kteří mu uvěřili a zasvětili mu svůj život. Jeden mladý muž mi vyprávěl, že přesně tutéž nabídku dostal i on, ale satan svůj slib nedodržel. Ježíš říká, že satan je lhář. Také tohoto muže podvedl. Po rozhovoru, který jsme spolu měli, se zřekl svého slibu, který satanovi dal a po několika hodinách intensivní modlitby byl osvobozen od strachu a svázanosti.

  

Duchové, které jsem volal

  

Ale sám jsem byl ještě svázaný. Často mě přepadl nevysvětlitelný panický strach ze smrti. Pokaždé jsem pak úplně ztratil kontrolu sám nad sebou. Slyšel jsem ještě jen pobídku: „Zabij! Zabij! Zabij!“ a  pak už jsem jen agresivně tloukl do lidí. Byl jsem chuligánem! Kdyby mě policie, přátelé nebo cizí lidé nezadrželi, byl bych schopen i vraždy. Slyšel jsem hlasy, můj pokoj byl obydlen duchy a neustále mi přicházelo na mysl zabít sám sebe Když jsem se začal proti jejich vlivu bránit, ukázali mě svou pravou tvář. Teprve teď jsem poznal tu skutečnou, zpitvořenou tvář „anděla světla“. Démonická zjevení působila na můj sensibilní zrak hrůzostrašným dojmem. Bál jsem se, že se zblázním. Nebyl tu nikdo, komu bych se mohl svěřit. Měl jsem strach, že bych mohl skončit na psychiatrii. Nervově i fyzicky vyčerpán, trýzněn a bez naděje, jsem se rozhodl ukončit svůj život.

  

Sebevražda jako východisko?

  

Když jsem se pokusil o ni poprvé, byl jsem opilý. Řezal jsem se na pažích, aniž by se mi podařilo provést ten správný řez. Z podvědomého strachu, co bude po smrti, jsem to dělal před diskotékou, kde byli poblíž mí přátelé.

  

Později mi to bylo už úplně jedno, chtěl jsem se jen propadnout do hluboké a temné propasti. Běžel jsem polní cestou, stále hlouběji do vinice. Všechno běželo podle plánu, tak jak jsem si ho uložil do hlavy. Přesně jsem věděl, co mám udělat. Dříve mě hlas nabádal: „Zabij!“ Teď mi ale říkal: „Zabij se! Zabij se!“

  

Film života

  

Nikdy jsem nechtěl být takový jako byl můj otec. Ale byl jsem daleko horší! Viděl jsem svůj život před sebou jako film. Během několika málo vteřin se promítly před mýma očima celé roky. Neviděl jsem se, jak sedím o Vánocích a Velikonocích v kostele, nebo jak jsem zaplatil na ulici jednomu bezdomovci salám, abych utišil své svědomí. Ne, viděl jsem scény, kde jsem lhal a kradl, kde jsem mlátil lidi až do bezvědomí.

  

Začal jsem hořce vzlykat. Ptal jsem se: „Je to všechno, čím se můžu ve svých 22 letech vykázat?“ Posadil jsem se tam ve vinicích na zem a plakal a plakal. To jsem už dlouho nedělal. Má zásada byla: „Nenechám si více ubližovat!“ Byl jsem však zděšen, že se v mém životě nenašlo nic dobrého. Také návštěvy kostela se zdály být v hodině smrti neplatnými. Přitom jsem chtěl přece pořád jen žít!

  

Náhle jsem spatřil opět jednu z těch grimas, která mi řekla: „Řekly jsme ti přece, že dostaneme tvou duši!“

  

Když mi to řekl satan poprvé, smál jsem se a nebral ho vážně. Teď se mi ten ksicht vysmíval.

  

Volání o pomoc

 

Z nějakého mě neznámého důvodu jsem vstal, pohlédl k nebi a provolal slova, která měla změnit  celý můj život:

  

„Bože, jestli jsi a jestli mě máš opravdu rád, pak teď něco udělej! Nevím zda existuje peklo a zda-li tam přijdu jako sebevrah, ale mně je teď všechno jedno. Jestli existuješ, pak teď něco udělej!“

  

Sotva jsem tato slova dořekl, v tu chvíli se zvedl silný vítr, jako kdyby někdo otočil vypínačem. Uslyšel jsem výkřik a grimasa zmizela. Celým mým tělem proudila síla, kterou jsem nikdy předtím nezažil. Cítil jsem intensivní lásku a hluboký pokoj.

  

Bylo to tak krásné, tak čisté a já věděl: „To je přesně to, co jsem celý svůj život hledal.“ Nevím jak dlouho to trvalo. Můj rozum mi říkal: „Štefane, zabij se, všechno zůstalo při starém.“ A najednou jsem slyšel jiný hlas: „Žij! Žij!“ Kdo to byl? Kdo to ke mně mluvil? Bylo to vůbec skutečné?

  

Jak Stefan Driess přišel k živé víře v Ježíše Krista a jak se jeho život totálně změnil si můžete přečíst v jeho knize „Highway to Hell“.

  

Mezitím mohl pomoci mnoha lidem, kteří byli svázaní okultními a satanistickými pouty. Osobní vztah k Ježíši Kristu jim přinesl osvobození a rozvázání ode všech démonických vazeb.

 

 http://kvs.websnadno.cz/Esoterika-duchovno.html

Autor: Stefan Driess, narozen 1967, ženatý s manželkou Louise, spolu mají 2 děti. Ve svých 22 letech se po dramatických událostech stal křesťanem. Studoval na misijní škole YWAM, poté BGG Stuttgart, nyní žije v Manchestru, Anglie. Jeho stěžejním úkolem je prorocká služba.

 

 driess2.jpg  

„Proto přišel Boží Syn na svět, aby mařil skutky ďábla.“ 

(1 Jan 3,8)