Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

SÍLA POVĚRY

 

„Jsem zdravá, ale musím to zaklepat!“ – „Mám se dobře, ale musím to zaklepat!“ Lidé rychle hledají něco dřevěného, aby své štěstí rychle pojistili. Na dřevo klepou lidé s nejvyšším vzděláním i lidé prostí, chudí i bohatí, muži i ženy. Na co se vlastně spoléhají? Že toto klepání bude mít nějaký nadpřirozený účinek? Kde má klepání na dřevo svůj původ? Už jste se to někdy pokoušeli zjistit?

 

  

povery.jpg

        

Jedná se o nejprimitivnější pohanskou pověru. V dávných dobách se lidé domnívali, že ve stromech sídlí duchové, které zaklepáním mohou přivolat k sobě. Často můžeme být svědky, že i lidé s akademickými tituly jednají jako tito pohané. A co je nejsmutnější – někdy se tak chovají i tzv. „křesťané“, tedy lidé, kteří patří do nějaké církve. Je to důkaz toho, že ve skutečnosti nejsou křesťany, ale moderními pohany, kteří se nespoléhají na pomoc živého Boha, ale na „tajemné síly“ ve dřevě.

 

POVĚRY ZOTROČUJÍ

 

Pověry (a nejedná se jen o klepání na dřevo!) jsou velmi silná duchovní pouta. V myšlení lidí je jich zakořeněno velmi mnoho a lidé argumentují tím, že to v jejich životě skutečně funguje. Ano, pověry opravdu fungují. Začněte něco dělat a věřte tomu. Pak to jednou neuděláte a stane se neštěstí. Taková je síla pověry!

 

 

lodicky_normal.jpg

 

 Také jsem dřív byla hodně pověrčivá. Bála jsem se překročit kanál, bála jsem se, když mi přes cestu přeběhla černá kočka, bála jsem se čísla 13, bála jsem se. . . pořád. Život s pověrami je život ve strachu. Stále si musíte hlídat, aby jste udělali či neudělali to, nebo ono. Je tohle svoboda? A na základě čeho vlastně pověry fungují? Na základě sugesce? Kdyby to byla jen sugesce, tak by to nebylo zas tak hrozné, ale za pověrami stojí něco mnohem mocnějšího. Všechny ty úkony a rituály samy o sobě žádnou moc nemají, ale je zde něco, co  jim tu moc dává. Jsou to duchovní síly, které tyto mrtvé praktiky oživují. Hlavní problém ale spočívá v tom, že tyto síly vždy byly, jsou a budou nepřátelsky nakloněné vůči člověku. Jejich záměrem není vám pomoci, ale zničit vám život a udržovat vás v neustálém strachu a nejistotě.

 

Lidé v dávných dobách věděli, proč klepou na stromy. My už to nevíme. Dělat něco a nevědět proč, kde má ta daná věc svůj původ, je nejen nevědomost, ale především hloupost. Smutné je, že právě v době největší informovanosti je tolik nevědomosti. Možná jsme se až příliš zaměřili na hmotný svět a na ten duchovní jsme zapomněli. Ale on nezapomněl na nás, stále tu je. A nehledě na to, jestli v něj věříme nebo ne, je součástí našeho života.

 

Skutečnost, že člověk vyhledává nějaké to pojištění v primitivních pověrách, vypovídá o tom, že nemá žádnou lepší ochranu. Každý z nás touží po nějakých jistotách a ze zoufalství je hledáme i ve věcech, které žádné jistoty nenabízejí. Jediný, kdo nabízí skutečnou pomoc je Bůh. Pouze s Ním můžeš v důvěře očekávat další dny, neboť On je stálý a pravdivý. Nikdy tě nezavede na cestu, která vede ke tvé záhubě. Nabízí ti pravý a požehnaný život – ne živoření. Tím, že před Ním budeš stále utíkat, nevyhraješ – ale prohraješ. Protože čím víc se Bohu vzdaluješ, tím víc se přibližuješ k ďáblovi. Odejít od Boha neznamená získat svobodu, ale ztratit ji.