Jdi na obsah Jdi na menu
 


Irena Sendler

irena-sendler.jpg

V roce 2008 zemřela téměř neznámá polská žena Irena Sendler, která za 2.světové války přispěla k záchraně 2 500 dětí! Paní Ireně patří svým způsobem světové prvenství. Dohromady totiž zachránila více životů než světově proslulí zachránci - Oskar Schindler (okolo  tisíce) a Nikolas Winton (669 dětí). Svět by na ni neměl nikdy zapomenout.

 

Irena Sendler se narodila ve Varšavě v rodině lékaře St. Krzyzanowskeho. Mezi pacienty jejího otce bylo mnoho chudých Židů, s jejichž dětmi si hrála a získala k nim vztah. Vystudovala pedagogiku a stala se úřednicí na sociálním odboru varšavské radnice, kde se kromě jiného věnovala péči o chudé židovské rodiny. Po okupaci Polska Německem zřídili nacisté ve Varšavě židovské ghetto, když do městské zástavby násilně přemístili asi 450 tisíc Židů. Ti nesměli opouštět území obehnané třímetrovou zdí, trpěli nemocemi, hladem, byli odváženi do koncentračních táborů a posléze likvidováni. Situace se zde povážlivě zhoršila poté, co Němci zakázali jakoukoliv sociální pomoc.

Irena i přes zákaz Židům pomáhala. Stala se členkou ilegální skupiny Žegota (Rada pomoci Židům). Opatřila si propustku a docházela do ghetta jako zdravotnice či údržbářka, přinášela peníze, potraviny i léky. Stala se vedoucí dětské sekce Žegoty a  jejím úkolem bylo dostat na svobodu co nejvíce dětí. Za velmi dramatických okolností byli kojenci vynášeni v krabicích od bot či vyváženi v bednách pod sedadly tramvaje; s getthem sousedila vozovna. Větší děti byly obaleny mnoha vrstvami novin a v pytlích přehozeny přes zeď. Další úniky umožňoval odvoz v autě se špinavým prádlem či odpadky, do nichž se děti ukryly. Tak přijížděla často do gettha "údržbářka" Sendlerová. Na korbě malého náklaďáku měla vycvičeného psa, který se vždy při kontrole u brány rozštěkal. Němci proto nezaslechli z auta nic podezřelého.

Zachráněné děti putovaly do rodin, klášterů, ale i do dětských domovů mimo kláštery. O každém dítěti vedla paní Irena kartotéku. Jména však pro případ vyzrazení převáděla do šifer a zapisovala je na proužky hedvábného papíru. Celý tento archiv uložila do zavařovacích sklenic a ukrývala jej na zahradě své přítelkyně pod jabloní. Když byla roku 1943 gestapem zatčena a mučena, nepromluvila. Zachráněné děti tak zachránila podruhé. Dostala trest smrti. Organizace Žegota dokázala však podplatit bachaře, kteří zapsali Irenu na listinu mezi popravené a současně jí umožnili útěk. Do konce války žila v ilegalitě a pomáhala v odboji. Většina z dvou a půl tisíce dětí, jež se svými spolupracovníky dostala na svobodu, se ve zdraví dočkala míru. V roce 1945 byly děti podle seznamů ze sklenic identifikovány, ale jejich rodiče většinou již nežili. . . V roce 2008 žilo ještě sedm set těchto dětí.

Pro její kontakty s polskou exilovou vládou ji komunisti pronásledovali a na její činy se dlouho zapomínalo. Paní Irena se stáhla do ústraní a působila ve varšavských sirotčincích a v domovech seniorů. Až v roce 1999 studenti v Kansasu zpracovali Project (www.irenasendler.org). Mezinárodní federace sociálních pracovníků podpořila v roce 2007 její nominaci na Nobelovu cenu za mír, kterou ale nezískala. Paní Irena se dožila 98 let.

 

 

dokument:   http://www.youtube.com/embed/86Sqo3KhV0I