Jdi na obsah Jdi na menu
 


Návštěvní kniha

Zde mi můžete zanechat vzkaz.

Své dotazy a připomínky mi můžete také napsat na adresu:

dotazy.kzamysleni@seznam.cz

 

Hanka

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hanka - Re: Zase to peklo

Martine, píšete, že jste hluboce věřící člověk. Ale hluboce věřící v co? Bibli jako Boží Slovo neuznáváte, tak čím se tedy řídíte? Vlastními domněnkami? Ano, i tak se dá věřit a obzvlášť v dnešní době je taková forma „víry“ v módě. Je to vlastně víra v sebe samého, ve své vlastní dedukce, kde Bůh figuruje jen okrajově, protože je jednou velkou neznámou. A co říkáte na osobu Ježíše Krista? Má pro Vás nějaký význam? Jaký? Ježíš Kristus se totiž obětoval právě proto. . . Víte vlastně proč? Abychom nemuseli přijít do pekla. Kdyby neexistovalo peklo, byla by Jeho oběť zbytečná, protože by nás neměl před čím zachraňovat. Ale podle Vás to zřejmě bylo všechno úplně jinak. Jak?

To, že Vám na Bibli něco nesedí, přece není na závadu. Bůh po nás nevyžaduje, abychom vše slepě a bez rozmyslu přijímali. Pochybování patří k víře, protože jistota, ke které se nedošlo cestou pochybování, je pochybná jistota. Pochybovat není hřích. Hřích je myslet si, že právě Vy jste ten, kdo si nebe zaslouží, protože jste si ho svým poctivým životem v podstatě odpracoval. Víte, proč dal Bůh lidem Desatero a zároveň prohlásil, že odplatou hříchu je smrt? Snad proto, aby se ti ubožáci snažili žít celý život bez hříchu? Ne. Dal ho lidem proto, aby pochopili, že podle něho nikdy žít nedokážou a že tedy potřebují Spasitele.

V Boha, který se řídí heslem: „Miluj mne nebo zemřeš!“, nevěřím. V tom Vás mohu ujistit. To by nebyl Bůh, ale ďábel. Naopak, Bůh říká: „Což si libuji v smrti svévolníka?“ (Ez 18,23) Neumíte si představit, jakou se mnou měl Bůh trpělivost a já pevně věřím, že tu samou trpělivost má úplně s každým člověkem. On nedělá rozdíly, pro Něj máme všichni stejnou hodnotu. Každému dává dostatečné množství času a příležitostí k tomu, aby jím mohl být poznán a přijat, tudíž není nutné dostávat druhou šanci. Tento život je pro toto zásadní rozhodnutí – kde strávíme věčnost – naprosto dostačující.

Je určitě dobře, že se snažíte být dobrým člověkem. Kéž by takových jako Vy bylo víc! To ale nestačí. Máte pravdu, cesta do nebe není snadná, protože je to cesta sebepoznání, kde všechny argumenty ohledně vlastní dobroty a spravedlnosti absolutně selhávají. My nejsme doopravdy dobří, ačkoli si to tak rádi nalháváme. . . a ani neumíme být. Jde pouze o to, zda si to dokážeme připustit.

Ohledně Vaší závěrečné věty bych ráda podotkla, že na rozdíl od Vás se za lidi ze svého okolí, kteří by se jednoho dne mohli smažit v pekle, přimlouvám už nyní a věřím, že dojdou poznání Pravdy, dokud ještě mají čas. Právě proto, aby mi to pak na tom „obláčku“ nezkyslo.

Přeji Vám hezký den a doporučuji Vám přečíst si ještě na dovysvětlení některých věcí tento odkaz:

http://www.kzamysleni.estranky.cz/clanky/milost-a-odpusteni.html




Martin - Zase to peklo

Dobrý den!
Spousta myšlenek, napsaných na těchto stránkách, je hluboce filozofická. Bohužel téma, kterým se zabývají, je to, jak poznat Boží úmysl. Jediným problémem je doslovné, dogmatické chápání Bible, která je ale knihou alegorickou. Vždycky mě rozveselí a rozesmutní zároveň, když se dozvídám, jak v tom mají ti křesťani jasno, za co že půjdou do pekla, jak to tam vypadá a podobně. Jsou to jen dohady, jakkoli podepřené nějakým textem. Nezapomínejte na to, že stejný text se i při nejlepší vůli vykládá různě, existují vždy různé a stejně hodnotné interpretace. Proto také tolik církví. Já bych se zastavil pouze u neodmyslitelného faktu - Bůh je vševědoucí, všemohoucí a nekonečně milosrdný (rozhodně víc, než my lidé). Pokud si dáme tuto rovnici dohromady, vychází nám existence nekonečné pekelné mučírny jako pomsty toho Nejmilosrdnějšího (!) za chyby, spáchané v jednom životě (ne moc dlouhém) a navíc ve složitém a obrovském vesmíru jako velice nepravděpodobná. Neurážejme prosím velikost Božího stvoření tím, že budeme Boha nazývat pomstychtivým, nesmiřitelným a nemilosrdným strůjcem pekelných mučících nástrojů, jako trest za neposlušnost. To jsou spíše manýry dítěte, které trápí broučka v krabičce od sirek. Jsem přesvědčen o tom, že cestu k Bohu najdeme všichni - jednou. Mnoho zdaru.

Hanka - Re: Zase to peklo

Dobrý den, Martine!

Otázkou je, zda to, o čem jste přesvědčen Vy, je směrodatné. To, co jste tady popsal, je sice hezké, ale jedná se pouze o Váš osobní názor, který nemáte ničím podložený – jedině tak svými vlastními pocity. A to je trochu málo, nemyslíte? Ať už Bibli chápeme doslovně nebo alegoricky, význam se nemění - pointa zůstává. Ano, máte pravdu – Bůh je milosrdný. Ale to je pouze jedna strana mince. Bůh je také spravedlivý a trestající. Víte o tom? Boží milosrdnost ovšem nespočívá v tom, že do nebe přijde automaticky každý (popřípadě každý, kdo nějakým způsobem věří). Boží milosrdnost spočívá právě v tom, že do nebe přijde pouze ten, kdo uvěří jediným platným způsobem, který Bůh sám stanovil. Je jenom jediný způsob – víra v Božího Syna Ježíše Krista. V Bibli je to napsáno tolikrát a tak jasným způsobem, že nemáme výmluvu. Například Pán Ježíš o sobě prohlásil následující: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,6) A teď si dovolím otázku. Co nám lidem brání v tom, abychom tento jediný způsob spasení přijali? Dejme tomu, že podotknete – doba, země nebo rodina, ve které se ten daný člověk narodil. . . možná. Tak se zeptám ještě trochu jinak. Co brání lidem, v postkřesťanských zemích jako je ta naše, v tom, aby uvěřili? Napadne nás samozřejmě mnoho důvodů, které by se ale daly shrnout do jediného slova – PÝCHA. Už to prostě není nic pro nás. My jsme se posunuli o kus dál. . . . my víme mnohem více, než naši předkové, máme více informací. . . a navíc jsme tak inteligentní! Pro nás už je Bible jenom snůška příběhů, kterým dokáže věřit snad jenom malé dítě – a možná ani to ne. My už jsme na takové pohádky zkrátka velcí – a právě v tom tkví náš problém. Příliš jsme vyrostli. Trochu mi to připomíná jeden „alegorický“ příběh (ať je tedy po Vašem) o bytosti, která také příliš vyrostla. Víte, jak se jmenovala? Lucifer.

Jinak s Vámi souhlasím v tom, že Boží hlubiny jsou nevyzpytatelné a co se alespoň mně týče, určitě se nesnažím velikého a všemouhoucího Boha vtěsnat do jakési krabičky nebo formy. Jsem si plně vědoma toho, že je pro mě nepochopitelný a má ubohá představivost v případě Boha absolutně selhává. Nezbývá mi tedy nic jiného, než se držet jediného vodítka, které máme – Jeho Slova – Bible. Proto Boha nemohu v žádném případě urážet tím, co On sám skrze své vyvolené služebníky o Sobě řekl :-) Sám Boží Syn Ježíš Kristus o pekle prohlásil následující:

„Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: ´Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.´ Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“ (Matouš 5,21-22)

„A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle.“ (Matouš 10,28)

„Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“ (Matouš 13,41-42)

Jestliže Boží Syn mluví o pekle a navíc v této podobě, jak bych mohla já o Jeho slovech pochybovat? Co by mě vůbec opravňovalo k tomu, zavrhovat Jeho slova? A jakým jiným způsobem by se výše uvedené biblické verše daly podle Vás vysvětlit?

Hanka - Re: Zase to peklo

pokračování. . .

A pozor - ještě jedna velice důležitá připomínka! Peklo přece není od toho, aby se nám v něm Bůh zlomyslně mstil za naše chyby, kterých jsme se chtěnechtě dopustili během tohoto krátkého života. Peklo nebylo stvořeno proto, aby v něm Bůh sadisticky mučil ubohé lidské duše. Bylo stvořeno jako věčný trest pro satana a jeho anděly. A pakliže se pyšně stavím proti Bohu a proti tomu, co On řekl, dobrovolně se vydávám Božímu soudu a odsouzení a nutně končím na místě, jež bylo určeno bytostem, které toto stanovisko zaujaly už dávno před námi. Peklo je místo, kde není Bůh – v tom spočívá celá jeho hrůza. Protože tam, kde není Bůh, není ani radost, ani láska, ani naděje. Je to konečné určení ne pro ty, kteří spáchali nějaké hrozné věci, ale pro ty, kteří nebyli ochotni sklonit se v pokoře před svým Stvořitelem a před Jeho Synem Ježíšem Kristem a přiznat svoji hříšnost. A právě to je podstata Boží milosti – totiž to, že cesta do nebe je tak snadná: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo. Kdo však činí pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ (Jan 3,16-21)

„Kdo přichází z nebe, je nade všecky; svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. Kdo by však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý. Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti. Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou. Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“ (Jan 3,31-36)

Minimálně v těchto biblických verších žádná alegorie není. Nepotřebujete jakýsi klíč k porozumění. Je to napsáno tak jasně a srozumitelně, že to snad dokáže pochopit každý i malé dítě. Rozdíly v interpretaci Písma jistě jsou, ale týkají se úplně jiných věcí. Toto je základ evangelia, na kterém se shodnou všechny církve, které znám (snad kromě římskokatolické).

Přeji Vám mnoho moudrosti na Vaší cestě za hledáním Pravdy!

Hanka

Danuše - Jak se rozhodnout?

Ahoj Hanko,
Mám na Tebe prosbu a chtěla bych Tě, jako moudrou a bohabojnou ženu, požádat o radu. Nevím totiž jak dál a jak se rozhodnout.
Skončila jsem rodičovskou dovolenou s dětmi a teď se mám vrátit do práce. Nejsem ale schopná se tam vrátit, je to místo, kde o mě jako osobu ani jako o pracovnici není zájem, je to hnízdo pomluv, lhaní, podvádění, závisti, krádeží. Doma mám děti, které mě potřebují, ale já zase na druhou stranu chci pracovat a pomoct muži přivydělat nějakou korunu. Mám velký dilema, jak se s tím vypořádat. Chci pracovat, studovala jsme na to leta, ale zároveň moje malé děti potřebují a chtějí mámu... to se třeba za pár let změní a já to nechci prošvihnout.
Máš děti? Zůstala jsi s nima doma? Vypadá to, že máš čas, takže odhaduji, že nepracuješ. Jak sis to zdůvodnila, co Tě k tomu vedlo? Jak se vypořádáváš s tlakem dnešní doby, být máma a zároveň makat? Já mám už půl roku bolesti žaludku, nespím, jsem nešťastná, neumim se s tím poprat, bojím se, že návrat do práce nezvládnu, pořád brečím při představě, že odložím na celý den děti a budu se honit jako nadmutá koza a přijedu domů vyřízená, sesype se na mě rodina, povinnosti, k čemu? Je tohle spokojený život? Je to moje místo? Můžu se nějak uživit doma? Z jednoho platu je těžké dneska vyžít...
Máš nějaký nápad, jak se za tohle modlit? Jak se spolehnout, že Bůh se o mě postará? Kdy? Jak? Já se nechci nechat vláčet světem, ale ani s tím neumím bojovat. Jestli můžeš, poraď. Děkuju, vážim si toho.

Hanka - Re: Jak se rozhodnout?

Dobrý den, Danuško :-)

Tvůj odhad je správný. Ano, mám děti a jsem s nimi doma. Řekla bych, že je to ta nejrozumnější věc, kterou žena může udělat – obzvlášť v dnešní době, kdy jsou děti vystaveny nejrůznějším nebezpečným vlivům a opravdu potřebují víc než kdy jindy, aby se jim jejich rodiče věnovali. Přiznám se, že jsem s tím nějakou dobu docela dost bojovala a taky jsem toužila jít do práce. Jednak proto, abychom si toho mohli víc dovolit a také proto, aby na mě kvůli tomu ostatní nedívali skrz prsty. Lidem totiž často připadá dost nepochopitelný, jak žena v dnešní době může být doma s dětmi. Většina žen o to totiž vůbec nestojí a snaží se jít co nejdříve mezi lidi, protože se doma nudí. To jsem nikdy nemohla pochopit asi nejspíš proto, že nebydlíme v paneláku – možná bych se tam nudila taky :-) A dalším důvodem je tíživá finanční situace mnohých současných rodin, které jsou často zadluženy kvůli hypotékám. Takže ženám vlastně ani nezbývá nic jiného, než jít pracovat. My dluhy ani hypotéky nemáme, ale i tak je občas trochu obtížné vyjít z jednoho platu. Upozorňuji, že žádné sociální dávky nepobíráme, dokonce ani příspěvky na děti – nemáme na ně nárok. Proto jsem taky kolikrát chtěla začít chodit do práce, ale manžel mi to vždy znovu rozmluvil. Pokaždé mi vyjmenuje všechny výhody toho, že jsem doma a tou nejdůležitější je pozitivní vliv na naše děti. Vysedávání u počítače nebo televize u nich nepřichází v úvahu. Tenhle počítač mám v ložnici, takže ho vůbec nemají na očích a tudíž je ani neláká. I na televizi se dívají minimálně a pořady jim vybírám sama. Možná si někdo řekne: „Chudinky děti.“ Ale je to všechno o návycích. Pokud se naučí zabavit se bez médií, tak jim pochopitelně nebudou chybět a to je jedině dobře. Sama jistě dobře víš, co média do dětí pumpují – jenom samý odpad. Tedy nic kvalitního pro život, žádné hodnoty.

Hlavní je, aby si děti se svými rodiči vytvořily důvěrný vztah. Pokud ho nemají, nebudou se jim s ničím svěřovat. Jakmile je bude něco zajímat, půjdou se zeptat jinam nebo si to najdou na Googlu. A to my rodiče přece nechceme. Nebo ano? A jak mají mít děti důvěrný vztah se svými rodiči, když s nimi vůbec nejsou? Když všechen čas, který nejsou zrovna ve škole nebo školce, tráví u počítače nebo s kamarády? Často, když dítě něco provede, se okamžitě řekne: „To je výchovou.“ Ale jakou výchovou, když rodiče jsou od nevidím do nevidím v práci a domů se vrací večer? Mají vůbec ještě čas na nějakou výchovu? Díky honbě za penězi ztrácíme něco mnohem důležitějšího – vztahy s našimi nejbližšími. Chápu, že v některých případech je to vyloženě otázka přežití, a pak není co řešit. Ale pokud žena má možnost být s dětmi doma a jde jenom o to občas si něco odepřít – něco, co v podstatě vlastně ani nepotřebuje – tak by určitě neměla váhat. Být se svými dětmi je ta nejkrásnější a nejužitečnější práce na světě – a nejsmysluplnější. V práci jsme nahraditelní – na naše místo se přihlásí 50 dalších, ale doma nás nenahradí nikdo a nic. Je to tedy otázka možností (pokud to vůbec jde) a hlavně také priorit. Naše děti určitě nepotřebují nejnovější typ mobilu, značkové oblečení, luxusní dovolenou v cizině nebo nové auto víc, než naši lásku a pozornost. Pokud si na ně neuděláme čas my, najdou si někoho nebo něco jiného, co čas mít bude a my už pro ně nebudeme důležité.

Hanka - Re: Jak se rozhodnout?

pokračování. . .

Ještě bych chtěla dodat jednu věc. V polovině dubna mi zemřel tatínek na rakovinu. Díky tomu, že jsem doma, jsem s ním mohla být každý den až šest hodin. Maminka si tak mohla odpočinout a udělat co potřebovala, protože péče o tátu pro ni byla dost vyčerpávající a o tom, že by šel do nemocnice nikdo z nás nechtěl ani slyšet. Byla jsem tak ráda, že jsem mohla ty poslední měsíce být s ním! Kdybych se večer vrátila uštvaná z práce, asi bych těžko měla sílu běžet ještě za tátou – možná tak na skok. Takhle jsem mohla být s ním až do posledního vydechnutí. Bylo to těžké, ale zároveň i lidské. Když člověk přijde na svět, je oblkopen svými blízkými. Proč by jimi neměl být oblklopen i když odchází? Problém je v tom, že my už na nic nemáme a možná ani nechceme mít čas, tak jsme část nebo dokonce většinu své zodpovědnosti přenesli na učitele, doktory, pečovatelky, vychovatelky, kamarády a média. A pak se ptáme: „Proč? Jak se to mohlo stát? Jak to ten Bůh může dopustit, že moje dítě je úplně zkažený, bere drogy, je závislý na počítačových hrách nebo automatech? Jak je možný, že je tolik opuštěných starých lidí, o které nemá nikdo zájem?“ Alehlavní příčina všech neštěstí je, že rodiče už nemají čas na svoje vlastní děti a ty pak pochopitelně nebudou mít zájem o svoje rodiče.

Takže, moje stanovisko znáš :-) Pokud máš možnost být s dětmi, neváhej. Je to investice na celý život. Z vlastní zkušenosti mohu jen dodat, že nouzi jsme nikdy v ničem neměli. Je to přece Boží vůle, aby se žena starala o rodinu a vychovávala děti tak, aby z nich vyrostli slušní lidé. Ženy, které se honí jako nadmuté kozy a vrací se z práce uštvané, moc šťastné rodiny nemají.

Měj se krásně :-) Hanka

P.S.: Můžeš mi také napsat na mail uvedený nahoře. Mám teď sice hodně omezený přístup na internet, ale budu se snažit odpovídat brzy.

Josef - Marie a Marta Lk10

Zdravím Vás,

můžu Vás poprosit o Váš názor, jaký je podle Vás rozdíl mezi Marií a Martou?

Díky předem za Váš názor.

Josef

Hanka - Re: Marie a Marta Lk10

Milý Josefe,

některým křesťanům připadá trochu nespravedlivé, že právě pracovitá Marta byla Ježíšem pokárána. Vždyť ona jen chtěla obsloužit hosta a postarat se o jeho pohodlí, což bylo pro ženu v době, kdy žil Ježíš, povinností. Marta tedy konala jen svou povinnost a konala ji jako vždy dokonale. Najednou si ale všimla své sestry Marie, jak sedí u Ježíšových nohou, místo aby jí pomáhala. A co víc, Ježíš Marii věnuje více pozornosti než jí, která běhá kolem a stará se, aby bylo vše tak, jak má být. Martu totiž nezajímá, co jí Pán Ježíš přišel sdělit. Je až příliš zaneprázdněná prací – svojí prací. A možná by také ráda slyšela nějaké to uznání:“Ano, Marto, děláš to dobře.“ Místo toho se Ježíš věnuje svým posluchačům, kteří hladoví po Jeho slově a mezi nimi je právě i Marie. Marie ví, že takový host k nim domů nechodí každý týden, a tak správně volí mezi důležitým a nejdůležitějším. Správně rozpoznává, že Ježíš Kristus má slova života a že jedině u Něho najde odpovědi na svoje otázky. Odpovědi, na které ji nikdo jiný odpovědět nedokáže.

Marta se cítí ukřivděná, nedoceněná. . . Mohla by jít za Marií a tiše ji požádat o pomoc. To ale neudělá. Rozhodne se Marii zostudit přímo před Ježíšem. Chce si na ni postěžovat, tak aby to všichni slyšeli a konečně jí – Martě – dali za pravdu. Jako by říkala: „Copak to nikdo nevidí, jak se tady namáhám?!“ Tím Marta dává jasně najevo, jaké motivy stojí za její službou. Jistě ne láska a radost, ale touha se předvést – ukázat, jak je dobrá. Vždyť ona je ta, která koná správně. Ježíš ji ale svojí odpovědí nemile překvapí: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se s mnoha věcmi.” Marta se nestará jen o hosta, ale dělá si starosti také o sebe a o svou roli hospodyně. Host se u ní má cítit dobře a má ji poznat jako dobrou hostitelku. Ráda by se v očích svého hosta osvědčila, zatímco Marie s Ním chce navázat vztah. Naslouchá Mu, protože ví, že právě to je v danou chvíli nejdůležitější a právě proto Ježíš přišel. Určitě nechce svého hosta nechat o hladu, ale nejprve Mu chce popřát sluchu a navázat s Ním důvěrný vztah. Teprve, když někoho dobře známe, můžeme jeho potřeby efektivně naplnit. Pokud ho neznáme, promítáme do něj svoje touhy a svoje potřeby, které pak naplňuje zcela nesprávným způsobem.

Pokud nemáme opravdový zájem o druhé, bude naše činnost sloužit jen našemu sebeospravedlnění, ukonejšení našeho špatného svědomí, ale nebude odpovídat skutečným potřebám našeho bližního. A co víc – nebude uspokojovat ani nás samotné. A tuto svoji nespokojenost budeme promítat do druhých lidí, kteří očividně nejsou tak dobří jako my.

Ježíš viděl do srdce Marty a věděl, co v tuto chvíli prožívá, a právě proto nenaplní její touhu po uznání, protože to velmi rychle vymizí a člověk je opět prázdný a nespokojený jako předtím. Říká jí: „Jen jedno je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“ A o co Marie nepřijde? O Ježíšova slova, která vedou k životu věčnému.

Každodenní shon, starosti, touha se uplatnit a uspokojit všechny své potřeby i potřeby bližních nás velmi často připravují o chvíle ztišení před Pánem Ježíšem. Modlíme se, prosíme, dožadujeme se, ale nasloucháme také tomu, co nám chce říct? Nebo už předem víme, co říká a pak jedeme jako naprogramovaný stroj v zajetých kolejích a nedíváme se nalevo napravo? Jistě to platí i pro mě. Taky bývám jako Marta, což není špatně starat se o druhé. Naopak. Ale. . . Myslím si, že tímto příběhem nám chce Ježíš ukázat, že za dobrým skutkem nemusí být vždy dobré motivy a abychom si to hlídali.

Přeji krásný den :)

Hanka

Josef - Re: Re: Marie a Marta Lk10

Díky Hanko za tvůj názor, jsem si jistý, že tak to je správně. Já bych to malinko shrnul do jedný vět: Marta se chová jako starozákonnice. Chová se přesně jak má. Neudělala ten poslední krok. Ježíš ji řekl jen jedno je potřeba, Marie volila správně. Nedokážu poznat, jestli Marii bylo jasné, že Ježíš je Boží syn, který ji může dát věčný život. Já to chápu tak, že to co je důležité a věčné je VZTAH. Nový zákon je pak takový přechod mezi povinnostmi ke vztahům (za vztahy pak křesťan vidí Ducha svatého atd....). Proto tzv. "skutkaření" může mít i velmi různé podoby. Nemusí to být jen nějaké fyzická činnost, ale i duchovní. Já jsem slovo vztah chtěl použít k ještě jednomu komentáři, ale to teď nestihnu.

Mějte se a zatím

Josef

Josef - Drastické pasáže starého zákona

Většinu křesťanů trápí jaký je Bůh Starého zákona. Neumí to pochopit, vysvětlit a leckdy se s tím vůbec smířit.
Nebudu detailně rozebírat konkrétní scény (ani toho nejsem schopen), ale pokusím se to zobecnit. Vysvětlit totiž konkrétně například proč Hospodin nechal zabít někoho za to, že si utrhl pár zrnek obilí v sobotu, je nad možnosti nejen mé, ale i této návštěvní knihy (myslím kvůli tomu, kolik takových situací je).
Netroufl bych se tvrdit, že Bůh Staré smlouvy není milosrdný. Ježíš říkal my dva jsme jedno.
Hlavní rozdíl mezi Starým a Novým zákonem je v tom, na co klade důraz a jaké má hlavní poslání. Starý zákon klade důraz na dodržování zákona a hlavní poslání je boj proti modlářství.
Nejkrutější knihy jsou určite Jozue a Soudců. Tyto knihy popisují stěhování národů. Podobné stěhování národů probíhalo po celém světě. Tyto scény byly i v Izraeli mnohem krutější než je popisované. Je to část historie světa. Jestli ale Hospodin "naváděl" k těm krutostem je však otázka. Pisatelé těchto knih možná kromě kroniky osídlování, chtěli zdůraznit i něco jiného. A to, že nelze víru v Hospodina rozmělňovat s pohanstvím. Věděli to a proto museli vyčistit půdu kam jdou. Svatopisec vedený Svatým duchem si byl vědom, že pokud zůstanou zbytky pohanství, "nakazí" Izreal modlářstvím. Vezměte například alkoholika. "Vyléčený alkoholik " se už nikdy nesmí napít, jinak v tom zase lítá.
Tora překládáme jako zákon, ale hlavní význam je směrovka. Jestliže je porušíme Boží přikázání, znamená to cestu špatným směrem se všemi následky.
Když v bibli je "zabit člověk" bez jakéhokoliv jména nebo označení, jde o neexistující osobu. Jde o symbol nebo "šifru". V tomto případě je to popis následku porušení příkazu s varováním (Ex31, 15 a Ex35,2). Hebrejština rozlišuje taky několik termínů pro hřích od menších jako neúmslné přestuply až po nejtežší (rášá) označující vzdor (svévolník). Někdo kdo úmyslně v plným vědomím vzdoruje Bohu.

Mějte se

Josef

Hanka - Re: Drastické pasáže starého zákona

Souhlasím s tebou, Josefe. Až na jednu věc – většina křesťanů to chápe, proč to tak je. Spíš s nevěřícími lidmi se nedá o podobných tématech moc diskutovat, protože oni v tom vidí pouze tu krutost, kterou přičítají Boží nespravedlnosti. S oblibou pak říkají: „S Bohem, který dělá takové věci, nechci mít nic společného.“ Ale copak jde před Tím, kdo všechno stvořil a všemu vládne, někam utéci? To, že odmítám Boha, neznamená, že On neexistuje. Je to čistě můj problém, že zavírám oči před skutečností, že jsem Jeho stvoření a jako takové náležím svému Stvořiteli, který je i přes všechny moje argumenty DOBRÝ a chce mi darovat mnohem víc, než svým rozumem dokážu obsáhnout – VĚČNÝ ŽIVOT. Bůh sám ale upozorňuje, že k životu věčnému (po kterém každý člověk odpradávna touží) vede pouze jedna cesta – skrze Jeho Syna Ježíše Krista. To je další věc, která u většiny lidí vzbuzuje pohoršení a odpor. Ale tím, že se člověk bude urážet a rozčilovat, si nijak nepomůže. Mzdou hříchu je smrt – ne život v nebi. A žádný hříšník se do nebe nedostane. Jediný, který má moc očišťovat od hříchů je právě Pán Ježíš Kristus.

Proto je zbytečné řešit, proč Bůh udělal to či ono. On je prostě Stvořitel a jako takový má právo dělat si s ním, co chce. A pokud tady ještě jsme, je to jenom díky Jeho MILOSTI. Jednoho dne, ale budou „dveře“ milosti zavřeny a nastane doba Božích soudů. Překvapuje mě, jak někteří lidé (a není jich málo) žijí. Jako kdyby měli věčný život už teď. Jako kdyby nikdy neměli umřít. Shánějí peníze, aby je pak mohli utrácet. Zajímá je jenom to, co je teď a tady – a hlavně zábava. Ale smrt může přijít kdykoli a téměř vždy přijde, když ji člověk vůbec nečeká a není na ni připraven. Kdy se vlastně máme připravovat na smrt? Je smrt něco, co je někde v dálce, v nedohlednu? Ne, hranice mezi životem a smrtí neleží někde před námi – jde neustále vedle nás a my ji můžeme kdykoliv překročit. Kdykoliv!!! Jsi ty, kdo čteš tyhle řádky na ni připraven? Víš, co bude pak? Myslíš si, že nic? Ano, myslet si to můžeš, otázkou je, jestli to tak opravdu bude. Já vím, je to nepříjemné přemýšlet o takových věcech, když se má člověk dobře a nic mu nechybí. Ale už zítra může být všechno jinak. . . Přemýšlej o tom, dokud můžeš. Přemýšlej, dokud máš čím. Ty jsi zodpovědný(á) za to, kde strávíš věčnost, ne Bůh. Ten už všechno pro tvoji záchranu udělal – teď je řada na tobě.

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)

Hřích je v Božích očích tak hrozná věc, že zasluhuje smrt – to je pro nás hříšníky naprosto nepochopitelná věc, ale to na skutečnosti nic nemění. Ježíš Kristus jako jediný nás tohoto břemene může zbavit – pokud ale budeme chtít. Jeho oběť stačí na všechno a na všechny.

Ze srdce přeji každému, aby mohl přijmout tuto záchranu, protože jiná neexistuje.

Hanka

Josef - Jak číst bibli

Na toto téma bylo určitě napsáno mnoho a asi má každý svůj vlastní systém. Určitě není v lidských silách říct, jak číst bibli správně, proto se o to ani já nebudu pokoušet.
Někdo to může číst jako knížku a může být zoufalý nad obsahem co čte, jiný to může číst stejně a vidí v tom svůj život.
Asi nejjednodušší "poučka" by mohla znít, "pokud tě to vede k Bohu je to správně". Problém je jak to poznat ke komu mě to vede.
Hanka psala panu Ondrovi, "Bůh je láska" sice to nebylo v úplně šťastném kontextu, ale určitě je to pravda. To znamená, pokud mě vede k lásce k bližnímu a od sebestřednosti k obětavosti, čtu to správně.
Pokud je to jinak měl by se čtenář zastavit a přemýšlet.
Brát bibli doslova nebudu ani odsuzovat ani přitakávat, ale myslím si že ve světle současného poznání světa by protagonista tohoto přístupu mohl mít problémy s argumentací svých postojů tváří v tvář skutečnosti. Asi by se mohl jedině odvolávat na písmo, což by z diskuze udělalo trošku faux pas. Ale zase platí kam tento způsob četby vede, to je rozhodující.
Například moje babička nečetla nic, celý život chodila do kostela a když jsem si s ní chtěl povídat odpověděla mi, "já prostě věřím, že (jak) věřím".
Určitě se mi osvědčilo číst bibli a zároveň názory teologů na to dané téma, kterých si Vážím (ale i těch druhých) a to i různých vyznání, abych si udělal širší obraz. Všem věřícím doporučuju a i radím se modlit před čtením ale i při tom tak, aby se Vám dostala i zpětná vazba přímo od Ducha svatého, který (alespoň ke mě) promlouvá skrze svědomí. Dobrý je podívat se i do různých překladů.
Neposlední věc je i opatrnost nad překlady. Například: stěžejní věta Nového zákona "věřit v Krista Ježíše". Toto se z řečtiny nechá přeložit jako: mít názor (souhlasit s tím že Ježíš žil a byl (je) Kristus (koukněte se však i do Listu Jakuba kdo vše věří), taky to lze přeložit důvěřovat Kristu Ježíši (svěřit mu svůj život), ale taky věrnost Ježiše Krista (svému lidu).
Asi nelze bagatelizovat žádný z překladů (všechny jsou pravdivý), ale to co je nejvýznamější je určitě ten poslední případ. Vyplývá to i z Pavlových epištol, ale taky ze Starého zákona (Hospodinova věrnost smlouvě).
Případů, na který si čtenář bible musí dát pozor je celá řada. Podle mého názoru je však vžycky potřeba dát si velký pozor, abychom se nasnažili najít způsob, jak na Pána Boha. Například Svědci Jehovovi si myslí, že na Boha se musí přes správné vyslovování Jeho jména. Pokud to nebo něco podobného někdo dělá, podléhá pokušení a "čaruje" a je Bohu Otci ohavný.
Asi jak k Pánu Bohu (nepíšu jak na boha) je dost srozumitelně popsáno v podobenství o milosrdném samaritánu, kde Pán Ježíš doslova popisuje jak získat věčný život.

Tímto končím tento příspěvěk a doufám, že to někomu bude ku prospěchu.

Mějte se hezky a Bůh s vámi

Josef

Hanka - Re: Jak číst bibli

Josefe, díky za tvůj příspěvek! Určitě máš v mnohém pravdu. Bibli je třeba číst s upřímně hledajícím a pokorným srdcem. Pokud takový postoj nemáme, tak se pravdy nikdy nedobereme. V Bibli je toho napsáno tolik, že jakákoli věta vytržená z kontextu se může stát hnacím motorem pro kdejakého psychopata – ostatně dějiny jsou plné podobných případů. Ale i upřímně hledajícímu křesťanovi se může stát, že si některé pasáže vysvětlí špatně nebo jim nerozumí vůbec. To je způsobeno nejspíš tím, že poznání od Boha je nám zjevováno postupně. Apoštol Pavel v listu Filipským píše:“. . . a jestliže v něčem smýšlíte jinak, i to vám Bůh objasní. Jen k čemu jste již dospěli, toho se držte.“ A to si myslím, že je základní věc – držet se toho, co už vím, v čem mám jasno a hlavně podle toho žít. Duch svatý mi pak sám bude odkrývat další a další věci, které jsou pro mě a můj vztah s Kristem důležité.

Hezký den :)

Hanka

Josef - Neuvěřitelná inteligence

Vážený pane Ondro,

dovoluju si zkopírovat část Vašeho textu. Musím uznat, že Vaše inteligence je neuvěřitelná. Především Vaše víra v ní.
Nevím však jak chcete někoho přesvědčit například, že nejsou žádné potřeby...? Je to opravdu nad moje chápání. Jestliže mluvíte o náboženském fanatismu, přečtěte si prosím svoje názory (jsou li to Vaše názory).

Bůh s Vámi

Josef
Už jsem Vám několikrát psal, že inteligence ve Vesmíru je založena na paradoxu. Ale to jste zatím nepochopila. Nevadí, třeba k tomu časem dospějete.

Židovství, křesťanství, hinduismus, buddhismus, atd. většinou tvoří fanatikové, to nemá nic společného s osvíceným Ježíšem, Buddhou, Mohamedem, … Já nemohu brát svatá písma doslova, vždyť jste to již musela pochopit. Když tvrdí, že Hospodin je Láska a přitom nechá ukamenovat člověka kvůli tomu, že sbírá v sobotu větvičky – no to prostě nejde dohromady.

Tady je deset falešných lidských představ. Uvědomte si je, abyste je rozpoznala, kdykoli se s nimi setkáte.

1. Existují potřeby. 2. Existuje neúspěch. 3. Existuje nejednotnost. 4. Existuje nedostatek. 5. Existují požadavky. 6. Existuje poslední soud. 7. Existuje odsouzení. 8. Existuje podmíněnost. 9. Existuje nadřazenost. 10. Existuje nevědomost.

Josef - Re: Zamyšlení nad Písmem

Ondro a Hanko,

souhlasím s tím že za všemy ismy je strach. Je obdivuhodné Ondro, že Vaše "splynutí" s vesmírem Vás Vašeho strachu zbavilo. Možná však jste ještě nebyl v situaci, abyste měl důvod mít strach. Za strachem je určitě i zrod všech možných božstev, protože si skutečně lidé neuměli vysvětlit přírodní jevy a stvořili si bohy. Řekněme, že vypozorovali zákony přírody a představili si, že za každým zákonem je nějaký manažer a tak se s ním snažili spřátelit a pomocí rituálu i ovládat. Řekněme, že naše poznání je dál, ale nemyslím, že máme důvod nemít strach.
Všiml jsem si vaši polemiky, jestli je bible Božím slovem. Myslím, že sveděctví mnoha lidí dokazuje, že je skutečně Božím slovem jediného pravého Boha. Podle mého názoru se však bible stává Božím slovem jen pro toho, kdo upřímě toto hledá. Určitě si dovedu představit, že bible je inspirací pro šílence, sektáře, nepřítele Boha a podobně. Já osobně neberu bibli jako Boží diktát, nebo historii Božího jednání na zemi nebo jako historii světa. Myslím, že není pro věřící důležité jestli Bůh stvořil 2 lidi Adama (člověka) a Evu (matku) nebo najednou celé lidstvo a tyto dva "modely" použil svatopisec jako vzory pro popis toho, co nám Bůh chce říct. Jestli jejich děti se skutečně jmenovaly Kain (získal) a Abel (vánek) nebo zase jestli tito dva tipy mají zobrazovat Boží vzkaz. Jestli Kainovo znamení si máme předstvavit jako nějaké tetování a jeho trest jako "vysvobození" od smrti nebo naopak jako varování, tento trest netrest je těžší než může člověk unést.
Asi bych se vyvaroval rozlišování Boha staré smlouvy a nové (On je věčný ze sebe jsoucí) a taky závěrů o milosti. Boží milosrdenství je jasné i ze Starého zákona.
To že se nám něco nezdá, není proto, abychom si na Boha upravili názor, ale abychom hledali dál. Možná ve větší pokoře bychom měli přijmout fakt, že ne všemu rozumíme a ani nebudeme rozumět.

Mějte se krásně a Bůh s vámi se všemi.

Josef

Hanka - Re: Re: Zamyšlení nad Písmem

Milý Josefe,

souhlasím s tím, že pro naše spasení opravdu není důležité, jestli na počátku byli dva lidé, nebo více. To není spasitelná víra. Pro nás je prvořadé, jak se stavíme k osobě Ježíše Krista. Je naším Spasitelem, či nikoli? To je také hlavní poselství Bible, a pokud se považujeme za křesťany, tak by to měla být zásadní otázka i pro nás. Bůh nám v Bibli sděluje dvě zásadní věci. První, že cesta k Němu vede pouze přes Jeho Syna Ježíše Krista. Jestliže chceme mít podíl na věčném životě, tak Božího Syna prostě nemůžeme obejít. Druhá důležitá věc je láska, ne ta opičí, která se dnes tak hojně propaguje, ale ta skutečná, která se vydává za druhé a miluje za všech okolností. Bůh nám jasně říká, že pro spasení jsou nezbytné tyto dvě věci – uvěřit v Ježíše Krista a přijmout Ho jako svého Spasitele a milovat Boha celým srdcem, duší i myslí a bližního jako sám sebe. Vše ostatní je druhořadé.

Na druhou stranu ale pro tebe vyvstává zajímavá otázka: Jak chceš věřit Bibli jako Božímu slovu, když jsou tam věci, které nepřijímáš jako Boží řeč? Jakým způsobem rozsuzuješ, co máš brát doslovně a co ne? Rozumem? Intuicí? Srdcem? Vždyť na mnoha místech v Bibli nás Bůh upozorňuje na to, že náš rozum v Jeho očích nic neznamená a že naše srdce je převrácené a zlé. Copak Ten, který stvořil celý vesmír, by nemohl stvořit lidstvo ze dvou lidí? Chceš svém Stvořiteli stanovit nějaké hranice? Myslíš si, že když ti něco nesedí, nezapadá, tak On to prostě nedokáže? Víš vůbec, Josefe, kdo je BŮH?

Bible skutečně obsahuje myšlenky, kterým můžeme porozumět jen s pomocí Ducha svatého. Jsou lidé, kteří mají x vysokých škol, Bibli přečetli už několikrát a stejně nerozumí ničemu, protože ji čtou pouze rozumem a ten se snadno uráží, protože je v porovnání s tím Božím rozumem velmi omezený. Vždyť je přece psáno: „Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno:´Nachytá moudré na jejich vychytralost´; a jinde:´Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.´“ (1. K 3,18-20)

Lidská moudrost je neustále ve vývoji. To, co lidé „věděli“ před pár stoletími, je nám dnes k smíchu. Umím si proto snadno představit, že příštím generacím by bylo k smíchu poznání, na kterém stavíme my dnes. Když čtu zprávy na internetu, jsou tam, co se týče nejnovějších objevů, často dost protichůdné věci. Dnes vědci něco zjistili, ale už zítra to může být zase jinak. My lidé se stále učíme poznávat – v některých oblastech nám to jde více, v jiných zase méně.

Inteligenci jsme dostali pro život na tomto světě, ne pro chápání Boha. Pro pochopení Někoho tak velkého nepotřebujeme rozum, ale POKORU – v tom s tebou také souhlasím, Josefe. A tou to všechno začíná a také končí.

Měj se hezky, Josefe :) Pán ti žehnej!

Josef - Re: Re: Re: Zamyšlení nad Písmem

Hanko,

máš pravdu, je to zajímavá otázka. Já se ale musím smířit s tím, že ne všechno pochopím. Ale taky věřím, že ne všechno pochopit musím. Boží řeč a Boží slovo je veliký rozdíl. Slovo (např. z prologu Janova evangelia) vyplývá, že jde o "něco" co tvoří život. Diktát nic netvoří, může třeba popisovat nějaké souvislosti nebo skutečnosti. Proto já věřím, že Boží slovo v bibli není žádná řeč, ale semínka která tvoří život.
Měj se krásně a Pán s tebou.

Josef

Hanka - Re: Re: Re: Re: Zamyšlení nad Písmem

Josefe, je to na tobě čemu věříš a čemu ne. Ale i naše víra se stále vyvíjí, proto za rok, za měsíc, nebo už zítra můžeš některé věci vidět z jiného úhlu, než jak ses na ně díval doposud. Totéž pozoruji i u sebe :) Naše víra je totiž živá a jako taková prochází různými procesy, které nám mají sloužit k lepšímu pochopení Božích záměrů i nás samotných.

Přeji ti hezký den :)

Hanka

Josef - Re: Re: Re: Re: Re: Zamyšlení nad Písmem

Hanko, nečteš pozorně. Já se neptám kdo je Bůh, ale zpochybňuju naše "jistoty, domněnky a to co se nám nezdá". Budu citovat R.Kiplinga,"Vězměte lidem myšlení a budete si s nimi moct dělat co chcete". Zdroj J. Heller při výkladu žalmu 23.
Jsem přesvědčený, věřím tomu, že naštěstí na lidských názorech vůbec nezáleží, nezáleží ani na naši terminologii a výkladech. Věřím, že to co je důležité nám Bůh ukázal ve svém Synu. Jakým způsobem to my (lidi) přijmeme a "zchroupeme" je však na nás a na našem svědomí a soudit to bude jen Pán Bůh. Jsem však si jistý, že Ježíšova věrnost je nad naši nedověru.

Měj se krásně

Josef