Jdi na obsah Jdi na menu
 


Návštěvní kniha

Zde mi můžete zanechat vzkaz.

Své dotazy a připomínky mi můžete také napsat na adresu:

dotazy.kzamysleni@seznam.cz

 

Hanka

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ondra - Re: Re: Je klíště tvor Boží?

Výborně, samostatná jednoduchá odpověď.

Klíště je součástí Existence. Má v přírodě nezastupitelné místo, neboť výrazně posiluje imunitní systém živých tvorů. Půjdeme dále – klíště přenáší i velmi nebezpečnou boreliózu a mozkovou encefalitidu. Náchylné k těmto nemocem jsou zejména malé děti. Když dítě onemocní, je to trest Boží nebo zlý skutek Satanův? Satan je sice Boží stvoření, nicméně se proti Bohu vzbouřil. V Bibli čteme, že Satan s Bohem bojuje a že se snaží zničit Boží dílo. Tudíž Satana Bůh pochopitelně rád nemá a je s ním v boji.

Nemoci jsou poslové Satana k tříbení božího lidu a také jsou součástí Boží výchovy. A klíště je tvor Boží. To jste napsala.

Protože jste mi na jednoduchou otázku odpověděla samostatně, dovolím si položit otázky dvě.

1.otázka zní : Stvořil Bůh v šesti dnech vše živé na Zemi?
2.otázka zní : Je virus mozkové encefalitidy produkt Boha nebo Satana?

Na jednoduché samostatné odpovědi se těší Ondra a jeho pes, co si hledal klíště v kožichu i dnes

Ondra - Víra versus zkušenost

Opravdové náboženství je pouze jedno, stejně tak jako víra. Neexistuje muslimská fyzika, hinduistická fyzika, křesťanská fyzika, to by byl naprostý nesmysl. Ale přesně to náboženství udělala - celý svět změnila v jeden blázinec.

Je-li věda jedna, proč by pak neměla být i jedna věda o poznání nitra? Věda zkoumá objektivní svět a náboženství zkoumá subjektivní svět. Jejich práce je stejná, odlišné je pouze jejich nasměrování a dimenze. V osvícenějších dobách by nic takového, jako je náboženství, neexistovalo. Byly by pouze dvě vědy: objektivní věda a subjektivní věda. Objektivní věda se zabývá věcmi, subjektivní věda se zabývá bytím.

Nejpodstatnější chyba všech náboženství spočívá v tom, že žádné z nich nemělo dostatek odvahy, aby přiznalo, že jsou věci, které neznáme. Předstírají, že vědí všechno, předstírají, že sou vševědoucí. Proč k tomu došlo? Protože pokud si přiznáte, že něco nevíte, vyvstanou pochybnosti v mysli vašich vyznavačů. Kdo to tedy ví, když vy to nevíte? Pak je možné, že nevíte ani další věci. Jaká je tu záruka? Tak si to tahle náboženství zjednodušila a prostě předstírají, že jsou vševědoucí.

Na vědě je nejkrásnější, že nepředstírá, že je vševědoucí. Věda přijímá své lidské hranice. Ví, co ví, a ví, že toho musí vědět ještě víc. A významní vědci vědí, že je cosi hlubšího. A znají hranice toho, co vědí. A jsou na cestě k poznání poznatelného, které dříve či později poznají. Ale ti největší vědci, lidé jako Albert Einstein, si uvědomují existenci třetí kategorie, nepoznatelného - která nebude nikdy poznaná a nic se s tím nedá dělat, protože nejvyšší tajemství se nedá zredukovat na poznání.
Jsme součástí existence - jak můžeme poznat její nejvyšší tajemství?

Přišli jsme moc pozdě a na počátku nebyl nikdo coby očitý svědek. A nemůžeme se žádným způsobem od existence oddělit a stát se pouhými pozorovateli. Žijeme, dýcháme, existujeme s existencí a nemůžeme se od ní oddělit. Jakmile se od ní oddělíme, jsme mrtví. A když se neoddělujeme, ale jsme pouze nezúčastnění pozorovatelé bez jakéhokoli vztahu, nemůžeme poznat nejvyšší tajemství, prostě to nejde. Vždycky tu zůstane cosi nepoznatelného. Jistě, můžeme to cítit, ale není to poznatelné. Můžeme to snad určitým způsobem prožívat, ale nerovná se to poznání.

To je ta nejzákladnější chyba všech těchto náboženství. Vedla lidstvo tím, že nehorázně tvrdí, že vědí všechno. Ale každý den jsou konfrontována a ukazuje se jejich nevědomost - a proto bojují proti jakémukoli vývoji poznání. Když Galileo objevil, že se Země otáčí kolem Slunce, papež se rozčílil. Papež je neomylný - on je pouhý zástupce Ježíše, ale je neomylný. Co nějaký Ježíš, ten je jenom Syn boží, a co nějaký Bůh? Ale v Bibli - což je kniha seslaná z nebes a sepsaná Bohem – obíhá Slunce kolem Země. A Galileo teď nastolil problém. Má-li pravdu Galileo, pak se Bůh mýlí. A jediný Syn boží se mýlí. A jediní představitelé syna božího se po celá dvě tisíciletí mýlí, všichni ti neomylní papežové se mýlí. Jeden jediný muž, Galileo, zničil všechno to předstírání a ukázal celé pokrytectví.

Všechna světová náboženství musejí předstírat, že ať jde o cokoli, vždycky to vědí. A vědí přesně, jak to je, a jinak to být nemůže.
Základní chyba, které se dopouštějí všechna náboženství, spočívá v tom, že nikdy neměla dost odvahy připustit, že i jejich poznání má své limity. Nejsou o ničem schopna říct: „My to nevíme." Jsou natolik arogantní, že dál říkají, že všechno vědí, a dál vytvářejí nové fiktivní vědomosti. Právě v tom bude opravdové náboženství jiné, naprosto odlišné.

Mala hrstka lidí na světě, kteří jsou inteligentní, by se měla zbavit všeho, co jim náboženství způsobila, aniž by o tom oni sami věděli. Měli by se zcela očistit od židovství, hinduismu, od křesťanství, džinismu, od buddhismu. Měli by být naprosto čistí - úplně stačí být člověkem. Přijměte sami sebe. Respektujte sami sebe. Umožněte své podstatě vydat se vlastní cestou. Nenuťte ji, nepotlačujte ji. Pochybujte - protože pochybovat není hřích, je to známka inteligence. Pochybujte a vydejte se hledat, dokud nenajdete.

Hanka - Re: Víra versus zkušenost

Milý Ondro,
tyto stránky nesou název "K zamyšlení", ne "K přesvědčení". Pokud jste dospěl k nějakému poznání ve svém životě, tak v tom pokračujte. Nechci Vám nic vyvracet! Toto je cesta, po které jsem se rozhodla jít a ráda bych se o ni podělila s těmi, kteří mají zájem. To je vše.

Křesťané se nepovažují za vševědoucí, ale věří ve vševědoucího Boha. A to je rozdíl! Bůh se nám dal do určité míry poznat ve svém Slově - Bibli - ale stále nás v mnohém přesahuje. Právě to dělá Boha Bohem.

Středověk byl velmi ostudným obdobím pro křesťanství právě proto, že církev měla velkou moc. Ne duchovní, ale tu světskou. Proto se do ní cpali ambiciózní lidé, kteří často v Boha ani nevěřili - včetně papeže. Ve středověku být kněžím znamenalo mít povolání, které dobře vynáší. Aby si své pocize co nejdéle udrželi, bránili lidem v poznání a podsouvali jim i falešné interpretace Božího Slova. Tak to zkrátka bylo, ale na mé víře chyby druhých nemohou nic změnit.

Máte pravdu, že pochybování není hřích. Naopak - jistota, ke které se nedošlo cestou pochybování, je pochybná jistota. Na začátku každé víry jsou pochybnosti - a nejenom na začátku. V některých těžkých chvílích pochybnosti přicházejí. Pokud by tento život byl všechno, nemělo by smysl bojovat za víru, která je v dnešní době tak nepopulární a opovrhovaná. Vy patrně nevěříte v život po smrti. Už jste někdy přemýšlel o tom, co byste dělal, kdyby toto vše byla pravda? Tedy že po smrti budete muset stanout před spravedlivým Bohem a zodpovídat se ze svých činů?

Věda nám dává mnoho odpovědí na mnoho otázek. Ale nedává nám odpověď na tu nejzákladnější otázku každého člověka: "Kdo jsem a proč jsem vůbec tady?"

"Dvě stě let po století osvícenců získal jednotlivec svou nezávislost, hmotný blahobyt, sexuální svobodu i prodloužení délky života. A přece neklid, zklamání a nejistota ustavičně narůstají." Takové je konstatování sociologa Gillese Lipovetského. Jsme tak daleko od toho, v co doufali osvícenci!

V Bibli je psáno, že všechno jednou pomine a všechno bude překonáno - i poznání bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné. Ale Bůh je stále stejný a Jeho slova nikdy nepominou.

Rozhodla jsem se, že nebudu vkládat naděje do pomíjivých věcí. S úctou Hanka

Ondra - Re: Re: Víra versus zkušenost

Dobrý večer, Hanko, zamysleme se tedy.

Opravdové náboženství by mělo být založeno na inteligenci, nikoli na logice nebo na intelektu, ale na inteligenci. A mezi intelektem a inteligencí je značný rozdíl. Intelekt je založený na logice, inteligence je založena na paradoxu. Intelekt je analytický, inteligence je syntetická. Intelekt rozděluje, rozebírá na jednotlivé části, abychom věc dokázali pochopit. Inteligence věci spojuje dohromady a z částí vytváří jeden celek - je to celistvě nejvyšší pochopení založené na tom, že části existují díky celku, nikoli naopak. A celek není pouze souhrnem částí, je to víc než jen souhrn.

Vezměme si například růži, s kterou jdeme k vědci, k logicky uvažujícímu člověku. Požádáme jej: „Chci pochopit tenhle květ růže." Co udělá? Bude ji pitvat, rozdělí jednotlivé části, které se dohromady skládají v jeden květ. A za chvíli zjistíme, že květ zmizel. Namísto něho tam bude jen několik sklenic s nálepkami. Květ byl rozdělen na části, ale jedna věc je jistá - nebude tam žádná sklenice s nálepkou, na níž by bylo napsáno „krása".

Krása není hmotná a krása nenáleží jednotlivým částem. Jakmile květ rozpitváme, jakmile zmizí celistvost květu, zmizí i jeho krása. Tato krása náleží celku, je to vznešenost vycházející z celku. Je to něco víc než jen souhrn částí. Můžeme rozpitvat člověka a ve chvíli, kdy ho budeme pitvat, vytratí se život. Pak poznáme jen mrtvé tělo, mrtvolu. Zjistíme, kolik obsahuje hliníku a železa a vody a poznáme celý mechanismus těla - plíce, ledviny, všechny orgány - a jedna věc tam není, a tou je život. Není tam to, co je nejcennější. Není tam to, co jsme chtěli poznat. Všechno ostatní tam ale je.

Kde je ona křehkost? Kde je životnost, kde je pulz života? Když byla růže květem, vypadala naprosto jinak a koloval v ní život. Byla plná přítomného okamžiku a v jejím srdci tepal život. Byly tam všechny části, ale nedá se říct, že potom by to byly stejné části. Nemohou být stejné, protože části existují v celku.

Intelekt pitvá, analyzuje. Je to nástroj vědy. Inteligence je nástrojem náboženství, protože spojuje dohromady. Bůh je největší jednota, spojení všech věcí. Bůh není osoba, Bůh je přítomnost - přítomný stav, v němž celek funguje v naprostém souladu - stromy a ptáci a země a hvězdy a měsíc a slunce a řeky a oceány, vše je v jednotě. Tahle jednota je Bůh.
Pokud ji rozpitváme, nikdy Boha nenajdeme. Když rozpitváme člověka, neobjevíme stav přítomnosti, jenž ho oživuje. Rozpitváme-li svět, nenalezneme přítomnost, která je Bohem.

Inteligence je metoda spojující věci dohromady. Inteligentní člověk využívá syntézu. Vždy hledá vyšší celek, protože smysl je obsažen jen ve vyšším celku. Vždy hledá něco vyššího, to, v čem je obsaženo vše nižší fungující jako části, fungující jako jedna nota v harmonii celku. Hledá to, co je přínosem pro celý orchestr a není to od něho odděleno. Intelekt se zaměřuje na příčinu.

Prosím, teď bedlivě poslouchejte, tahle věc je velmi důležitá. Intelekt se zaměřuje na příčinu, inteligence se zaměřuje na cíl. Inteligence kráčí do budoucnosti, intelekt se vrací do minulosti. Intelekt všechno redukuje na toho nejnižšího jmenovatele.

Inteligence stoupá stále výš a výš a jejím záměrem je dosáhnout nejvyššího vrcholu, samého vrcholu existence. Věci se totiž dají objasnit pouze prostřednictvím vyšších rovin, nikoliv nižších. Nedají se objasnit z nižší roviny, protože potom minete cíl. A jakmile začnou být nižší roviny příliš důležité, vytratí se veškerá krása, veškerá pravda, vytratí se vše, co je dobré. Vytratí se všechno, co má nějaký význam. A potom začneme zoufale volat: „V čem spočívá smysl života? Kdo jsem a proč jsem vůbec tady?"

Ondra - Re: Re: Víra versus zkušenost - pokračování

Píše-li básník báseň, je v tom určitý smysl, protože básník není sám, básník něco stvořil. Když tančí tanečník, je v tom určitý smysl. Porodí-li matka dítě, je v tom určitý smysl. Žádný smysl ale není v osamocení a odloučení se od všeho ostatního, smysl není v tom, že ze sebe vytvoříme izolovaný ostrov. Smyslu nabývá jen tehdy, spojíme-li se dohromady. Čím větší je celek, tím větší je smysl. Na této rovině chápání je Bůh tím největším vnímatelným celkem a bez Boha není možné dosáhnout nejvyššího smyslu.

Bůh není žádná osoba, Bůh nikde nesedí. Tyhle představy jsou čiré nesmysly. Bůh je dokonalá přítomnost existence, bytí, je to samotná podstata bytí. Bůh existuje všude tam, kde je spojení. Pokud kráčíme sami, Bůh tvrdě spí. Pak najednou někoho spatříme a usmějeme se. A Bůh procitne, protože se objevil někdo jiný. Váš úsměv není izolovaný, je to most.

Mezi námi vzniká prostor zvaný Bůh - jemné tepání srdce. Když přistoupíme ke stromu, posadíme se vedle něj a zcela zapomeneme na existenci stromu, pak v té chvíli Bůh tvrdě spí. A potom se najednou podíváme na strom a začneme ho silně vnímat - a Bůh se projeví. Tam, kde je láska, je Bůh, tam, kde je reakce, je Bůh. Bůh je prostor a existuje všude, kde je jednota. Proto se říká, že láska je nejčistší možností spojení s Bohem, protože je to nejjemnější sjednocení energií.

Z toho důvodu určité mystické tradice zdůrazňují, že láska je Bůh: „Zapomeňte na Boha, stačí láska. Ale nikdy nezapomínejte na lásku, protože samotný Bůh nestačí."

Hanka - Re: Re: Re: Víra versus zkušenost - pokračování

Milý Ondro,

Vaše jediné opravdové náboženství je v rozporu s tím, co o sobě Bůh sděluje v Bibli. Bohu totiž na naší inteligenci vůbec nezáleží. Ježíš Kristus přišel pro všechny, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou inteligentní. Právě proto, že Bůh je láska, tak se dává poznat všem – bez rozdílu. Píšete, že Bůh není osoba, ale přítomnost. Bůh ale v Bibli říká, že je osoba. Píšete, že pokud jsme k věcem kolem nás nevšímaví a nevidíme jejich krásu, tak Bůh spí. Omyl! Bůh nikdy nespí. V Bibli je psáno:“Nedříme a nespí ten, jenž tě chrání.“ Ani nikde nesedí. On je všudypřítomný – to neznamená, že je ve všem, ale že je všude. Být všude a být ve všem to je velký rozdíl. Pokud budu věřit, že Bůh je ve všem, tak pro mě bude bohem i květina nebo strom. Naším Bohem ale není stvoření, nýbrž Stvořitel.

Bůh nám ukázal cestu, po které máme jít, ale my ji odmítáme, protože je příliš snadná a my jsme tak inteligentní! Říkáme: „Ne, po téhle ne. Já znám lepší!“ Pokud začneme klást příliš velký důraz na svou inteligenci, dostaneme se do pasti. Máme totiž o inteligenci a o tom, jak se projevuje určité zažité představy, které nám tvoří hranice, za které už nejdeme. Jinými slovy si říkáme: „Já jakožto inteligentní člověk přece nebudu věřit něčemu takovému!“ To už ovšem není projev inteligence, ale pýchy – „Já to vím lépe.“ Ano? A jak si na to přišel? „Zkrátka jsem k tomu dospěl.“ Problém je ale v tom, že k jakémukoliv poznání o Bohu dospět nelze. To by totiž znamenalo, že Bohu přisuzujeme vlastnosti, které chceme, aby měl. Ale co když má Bůh úplně jiné vlastnosti, než ty, které jste mu VY přisoudil?

Vy jste si Boha v podstatě stvořil, ale skutečnost je taková, že Bůh stvořil Vás. To On rozhoduje – ne Vy.

Křesťané nevěří ve vousatého neurotického dědečka sedícího na obláčku. Nevěříme v Boha, který je omezen našimi představami. Nedáváme Bohu žádné hranice vytvořené naší inteligencí. Bůh je bez hranic a smí úplně všechno – bez ohledu na to, jestli nám se to líbí nebo ne. Pokud se nám dá nějak poznat, tak jedině ze své milosti, nikoliv proto, že my bychom k tomuto poznání mohli nějakým způsobem dospět. Naše inteligence z nás dělá pyšné bytosti. Inteligenci jsme dostali jako dar od Boha pro vezdejší život, ale co týče duchovního života, tak bývá často na překážku, protože můžeme snadno nabýt dojmu, že vše víme lépe, než Bůh.

Já si o sobě můžu myslet v podstatě cokoliv, ale mé domněnky jsou jedna věc a realita je věc druhá. My lidé máme tendenci žít v různých klamech – o Bohu, o životě, o druhých a především o sobě. Pokud odhodíme pýchu a oblékneme pokoru, Bůh nám začne ukazovat pravý stav věcí. A v první řadě o nás. Ukáže nám, jak na tom ve skutečnosti jsme – a to není příjemné, věřte mi!

„Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno:´Nachytá moudré na jejich vychytralost´; a jinde:´Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.´“ (NZ, 1. Korint. 3, 18 -20)

„Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje. Jestliže si někdo myslí, že něco už úplně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba. Kdo však miluje Boha, je od něho poznán.“
(NZ, 1. Korint. 8, 1 – 3)

Hanka - Re: Re: Re: Víra versus zkušenost - pokračování

pokračování

„Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Je psáno:´Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.´. . . Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí. . . Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.“ (NZ, 1. Korint. 1, 18 – 29)

Píšete, že Bůh je láska. To ano, ale láska, která není jenom o pocitech, nýbrž o činech. Láska není nějaké rozplývání. Láska je čin, láska je oběť:
„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (NZ, Jan 3, 16)

„V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. . . „ (NZ, 1. list Janův 4, 10,)

Hanka

Ondra - Re: Víra

Dobrý večer, Hanko.

Blaise Pascal pravil:
Předpoklad, že Bůh existuje je lepší než předpoklad, že Bůh neexistuje protože očekávaná hodnota prvního je vyšší než očekávaná hodnota druhého.

Pascalův argument je založen na principu předběžné opatrnosti. Člověk nemůže rozhodnout, zda Bůh existuje nebo neexistuje. Ovšem zůstává zde otázka jak žít svůj život. Pokud budu žít jakoby Bůh existoval zkoumáme tyto dvě možnosti:

1) Bůh existuje: půjdu do Nebe a můj zisk bude nekonečný
2) Bůh neexistuje: mám konečnou ztrátu (např.: čas strávený v kostele, modlením atd.)
Ovšem pokud budu žít jako by Bůh neexistoval a přesto Bůh
1) existuje: půjdu do Pekla a moje ztráta bude nekonečná
2) neexistuje: nic nezískám ani neztratím.
Z toho plyne, že volba žít jakoby Bůh existoval převyšuje nad volbou žít jakoby Bůh neexistoval. Raději budu riskovat konečnou ztrátu s nadějí nekonečného zisku než riskovat nekonečnou ztrátu. Pascal tedy doporučuje žít jakoby Bůh existoval.

Všechna náboženství dělají jednu věc: činí existenci nemystickou tím, že nám vnucují víru, hrajíce na naši chamtivost a strach - že jestli nevěříme, upadneme do věčného pekla. Věříme-li, budeme se těšit z věčného života. V ráji není nic jiného na práci kromě hry na harfu: "Aleluja! Aleluja!" To je jediná práce, celých sedm dní jsou prázdniny.

Občas mne překvapuje, že všichni naši svatí, mahátmové, ty velké duše, nepřetržitě, nyní už celou věčnost provádějí tak hloupou věc. Hrát na harfu: "Aleluja!" Musí se k smrti nudit!

A všechny pestrobarevné lidi najdete v pekle. V nebi najdete jen dlouhé obličeje nesoucí na svých bedrech kříž. Nenajdete tam Picassa, Van Gogha, Byrona, Mozarta. Všechny tyto báječné lidi najdete v pekle, protože nikdy nevěřili. Žili svůj život spontánně, aniž by ho uspořádali podle určitého náboženství nebo dogmatu.

Hanka - Re: Re: Víra

Dobrý den, Ondro!

S panem Pascalem souhlasím – to je rozumná úvaha. Je lépe riskovat, že to není pravda, než riskovat, že to pravda je. Na začátku své víry jsem měla ten samý přístup :-) Dnes už to pro mě není buď – anebo, ale hotová věc :-)

Nevím, kdo přišel na to, že v nebi je nuda. My lidé jsme v tomto směru odkázáni na svou představivost, a protože většina lidí Krista jako svého Spasitele odmítá, začalo se jako argument k nevíře používat toto absurdní tvrzení. Z toho, co se v Bibli píše o nebi, rozhodně
nuda nekouká:

„Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ (NZ, 1. Korint. 2, 9)

„Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám jejich Bůh, bude s nimi a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ (NZ, Zjevení 21, 3 – 4)

Pokud v nebi budu v těsné blízkosti Toho, který jediný dokáže plně uspokojit všechny mé potřeby, nebudu moci zakoušet nic takového jako je nuda. Nuda vychází z prázdnoty a neuspokojení, ale Bůh je pravý opak!
Dokud jsme zde na Zemi, zakoušíme Boha jen částečně. I my křesťané máme problémy zakoušet Boha v plnosti, protože nás rozptyluje spousta věcí – někoho více, jiného méně. Honíme se za nepodstatnými věcmi, i když víme, že pouze Bůh může nasytit ten hlad po naplnění. Všichni lidé zakoušejí ve svém životě prázdnotu, kterou se snaží něčím zaplácnout. Někdo prací, jiný rodinou, slávou, mocí, nejrůznějšími zájmy. . . Ale ať děláme cokoliv, ta prázdnota tam pořád je. Je jako nenasytná černá díra – čím víc toho do ní nacpeme, tím je větší. Ať jsou naše cíle sebeušlechtilejší, pořád něco chybí – a to je právě Bůh. My můžeme získat stovky uznání a titulů, ale pokud nezískáme Spasitele, tak jsme prohráli:

„Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí?“ (NZ, Matouš 16, 26)

„Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost. Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny a přibude ti let života. Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš.“ (SZ, Přísloví 9, 10 – 12)

Bůh člověka neposuzuje po lidsku. My lidé hledíme v první řadě na vzdělání, tituly, celoživotní práci, vzhled. . . Boha ale zajímají jiné věci – především to, co skrýváme uvnitř, ve svých hlubinách, kam nikdo kromě Boha nevidí:

„Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.“ (NZ, Židům 4, 12 – 13)

Ježíš řekl: „Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“ (NZ, Matouš 7, 13 – 14)

Víte, jaký je rozdíl mezi úzkou a širokou cestou? Úzká cesta je cesta poslušnosti. Na široké cestě si můžu dělat, co chci – jsem sám sobě pánem (bohem). Na úzké cestě po mně Bůh vyžaduje poslušnost a to je právě ten kámen úrazu. Kdo si dělá, co chce, skončí tak, jak nikdy nechtěl. Avšak Bůh nikoho nenutí – je na nás, pro jakou cestu se rozhodneme. V nebi budou jenom dobrovolníci – ale v pekle také.

Ondra - Re: Re: Re: Víra

Objevuje se nový člověk. A to je nesmírně důležité, protože od těch dob, co se opice stala člověkem, člověk zůstal stejný. Obrovská revoluce je na cestě. Půjde daleko hlouběji, než revoluce, která se přihodila, když opice začaly chodit po zemi a staly se lidskými bytostmi. Tato revoluční změna vytvořila mysl, tato změna vnesla dovnitř psychologii. Nyní nastane další, daleko významnější změna, která vnese dovnitř duši, a tak člověk nebude pouze psychologickou bytostí, ale rovněž bytostí duchovní. Žijete v jedněch z nejživějších časů vůbec. Podle mě je toto nové vědomí nejdůležitější věcí, která se dnes děje.

Jestliže nový člověk uspěje, starý bude muset odejít. Starý člověk může žít jen tehdy, když je novému bráněno přijít. Nyní tomu nemůže být bráněno, protože to není pouze otázka příchodu nového člověka do existence, je to otázka přežití celé země, vědomí samotného, samotného života. Je to otázka života a smrti. Starý člověk došel k naprosté destruktivnosti. Starý člověk dosáhl konce svých možností.

Starý člověk se připravuje na globální sebevraždu. Starý člověk hromadí atomové bomby, aby spáchal kolektivní sebevraždu. Je to velmi nevědomá touha. Raději než dovolit být novému člověku, by rád starý člověk zničil celou záležitost. Musíme porozumět, musíme ochránit nové, protože nové nese s sebou celou budoucnost.

Starý člověk byl proti světu. Starý člověk vždy hleděl k nebesům. Starý člověk se zajímal více o život po smrti než o život před smrtí. Zájmem nového člověka bude TENTO život, protože je-li postaráno o tento život, onen bude vyplývat sám od sebe. Jedinec se s ním nepotřebuje trápit, jedinec na něj nepotřebuje myslet.

Starý člověk se příliš zabýval Bohem. Tento zájem vycházel ze strachu. Nový člověk se nebude zajímat o Boha, nýbrž bude žít a milovat tento svět a z této lásky zakusí existenci Boha. Starý člověk byl spekulativní, nový člověk se chystá být existenciální.

Starý člověk byl negativní - život-negující, život-odmítající. Nový člověk bude život-potvrzující. Zájmem starého člověka byl onen svět, zájmem nového člověka je tento, protože z tohoto se onen rodí, a jestliže se stanete příliš zaujatá oním, minete oba.

Tento okamžik musí být prožit ve své totálnosti. Tento okamžik musí být prožit ve své spontánnosti, s žádnými a priori ideami. Starý člověk nesl již připravené odpovědi. Byl napěchován filozofií, náboženstvím a všemi druhy nesmyslů.

bk - Modlidba- puvod?

Zajima me vubec puvod modlidba, totiz prekvapilo me toto tvrzeni na wikipedii:
http://en.wikipedia.org/wiki/Trinitarian_formula

original Greek εἰς τὸ ὄνομα τοῦ Πατρὸς καὶ τοῦ Υἱοῦ καὶ τοῦ Ἁγίου Πνεύματος,

Puvod nabozesntvi a vubec je snad hebrejkeho charakteru, proc je tedy na wikipedii oznaceno recko?

Nerozumim tomu, prosim o vysvetleni, dekuji

Hanka - Re: Modlidba- puvod?

Dobrý den,

ráda bych Vám odpověděla na Vaši otázku, ale odkaz, který mi zde předkládáte je v angličtině a já zas tak dobře anglicky neumím. Pošlete mi, prosím, jiný - v češtině :-) Nebo přesněji formulujte svůj dotaz.

Díky. Hanka

Milan - Hanko, přeju Vám všechno dobré

Podle Bible by měly být ženy podřízeny mužům. Je evidentní, že Bible ženy diskriminuje. Hned od samého počátku. Ženy rodí, mají menstruaci, jsou fyzicky slabší... Jejich úděl je těžší, než úděl mužů. Diskriminovat ženy je trestuhodné.

Náboženství vnímám jako nástroj, jímž lidé diktátorsky založení, zneužívají ty převážně důvěřivé, naivní, hloupé, slabé...


Hanka - Re: Hanko, přeju Vám všechno dobré

Docela by mě zajímalo, Milane, jestli jste někdy četl Bibli. Člověk, který Bibli dobře zná, by něco podobného nenapsal, protože v Bibli nic takového není. Bůh totiž ženy nediskriminuje, pouze jim přidělil jinou úlohu než mužům, což samo o sobě není diskriminací. Rozhodně bych netvrdila, že každá žena je fyzicky slabší než muž a každý muž je fyzicky silnější. To je individuální. Ani mi nepřipadá, že ženy mají těžší úděl, spíše naopak. To, co jste zde napsal platí právě v takových společenstvích, kam křesťanství nemělo šanci proniknout. Západní svět vděcí svým morálním i právním zásadám a kořenům právě křesťanství. Je velmi těžké odhadnout, jak by naše kultura vypadala, kdyby nestála na křesťanských základech. Život v takové společnosti by se určitě nikomu z nás nelíbil.

To, že ženy rodí, je podle mého názoru jejich výsadou. A i přesto, že existují takové, které po celý zbytek života vzpomínají s hrůzou na porod, většina žen má i přes tu bolest na porod hezké vzpomínky a já patřím mezi ně. Pro mě osobně je radost být ženou. Úloha ženy (a to nejen podle Bible) je přivést na svět děti a dobře se o ně starat. Úloha muže je svoji rodinu chránit a po všech stránkách ji zaopatřit. Muži mají tedy velkou zodpovědnost. V dnešní době i přes veškerý pokrok a informovanost pozorujeme po této stránce velký úpadek, což má za následek neuvěřitelný nárůst disfunkčních rodin. Děje se tak právě proto, že muži přestávají plnit svoji úlohu a dávají přednost sobeckému a požitkářskému způsobu života před tím zodpovědným. Ženám pak mnohdy nezbývá nic jiného, než převzít úlohu muže, což nepřináší uspokojivé výsledky. Tím, že ženy na sebe berou břemena mužů, dochází k celkovému zhoršení jejich fyzického i psychického stavu. Jednoduše toho je na ně moc a nezvládají to.

Máte ale pravdu, že nejrůznější náboženství byla často zneužita všelijakými tyrany a psychopaty k ovládání mas. Nejednou k takovým účelům posloužilo i tzv. "křesťanství". Skutečné křesťanství ale mezi náboženství nepatří. Náboženství se snaží pomocí nejrůznějších úkonů dosáhnout poznání Boha, kdežto křesťanství je vztah mezi člověkem a Ježíšem Kristem. V Kristu se dal Bůh poznat lidem sám. My už proto nemusíme nic dělat, pouze to přijmout. Křesťan tedy není každý, kdo to o sobě tvrdí, nebo kdo chodí pravidelně do kostela. Křesťan je ten, kdo věří v Krista a žije tak, aby Mu dělal čest svým životem.

A co se týče té slabosti a hlouposti, o které píšete - je otázkou, zda je slabší a hloupější ten, kdo si to dokáže přiznat, nebo ten, kdo má o sobě vysoké mínění, a přitom opak je pravdou. Možná byste byl velice překvapen, kdybyste si nechal Bohem odkrýt své vlastní nitro. Ale předem Vás varuji - není to pro slabochy!

S úctou Hanka.

Milan - Re: Re: Hanko, přeju Vám všechno dobré

Dobrý den, Hanko.

Hanko, autorem článku - Bůh, tvůj nejlepší přítel - jste Vy?

"Kdo dobrovolně odmítá Boží nabídku, si automaticky vybírá druhou možnou variantu, a sice v oddělení od Boha se všemi důsledky."

Hanko, nezlobte se na mě, ale to vypadá jako vyhrožování. Myslíte, že je rozumné, svoje přesvědčení a názory tak vyhrocovat? "Se všemi důsledky".

Z hlediska našich morální standardů Bible hlásá mnohé nepřijatelné odsouzeníhodné hodnoty. Kdybychom je praktikovali, byli bychom soudně stíháni a právem trestáni! Žena je považována za majetek muže, její hodnota je srovnatelná s býkem nebo oslem (Ex 20:17). Ženu je možné prodat (Ex 21:7); tohle sice Bible schvaluje i u mužů, ale ženy mají menší prodejnou hodnotu než muži: Bůh vysvětluje, že zatímco chlapec do pěti let věku má stát 5 šekelů stříbra, děvče jen 3. Dospělý muž má stát 50, žena 30.
V Prvním listu Korintským (13:3) zase Bůh skrze Pavla velmi specificky vysvětluje hierarchii, kterou lidé mají uplatňovat: Kristus je podřízen Bohu, muž je podřízen Kristu, a žena je podřízena muži. A jak je to při bohoslužbách? "Ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon. Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromážděních." (1K 14:34-35) Je mi líto, ale zde se také Bible mýlí. Tvrdit, že žena je méně než muž je nehoráznost a pobloudilost.

"Skutečné křesťanství ale mezi náboženství nepatří." Zajímavý názor, můžete mi vysvětlit?

Děkuji za vaši reakci, moc pěkně jste to napsala.

Milá Hanko, nechci, abyste v Ježíše Krista věřit přestala, vy zase nechtějte, abych v něj věřil. Každý máme svobodnou vůli a náboženstvích je příliš, příliš mnoho...
Jak už jsem vám napsal, náboženství vnímám jako nástroj... To je můj názor. Váš názor je jiný. To je v pořádku. Nebojte, žádné důsledky z toho neplynou. Anebo snad myslíte, že ano?! Vy do nebe, já do pekla?

Hanko, mějte se moc krásně
srdečně zdraví
Milan



Hanka - Re: Re: Re: Hanko, přeju Vám všechno dobré

Milý Milane, já Vám svoje názory v žádném případě nenutím! Pokud se Vám nelíbí to, co zde prezentuji, můžete si dle svého vlastního výběru najít stránky, které Vám budou vyhovovat lépe. I na trhu náboženství je dnes velká nabídka, takže svojí cestu, která Vám bude maximálně vyhovovat, jistě najdete. Otázkou je, jestli to bude cesta k věčnému životu. Osobně neznám náboženství, které by nabízelo spasení - život věčný - zdarma. Dále také pochybuji o tom, že Vaše maximální spokojenost bude zárukou správnosti Vašeho výběru. Tento problém je dostatečně popsán v rubrice "křesťanství a jiná náboženství". To, proč křesťanství nepatří mezi náboženství, jsem Vám přeci vysvětlovala už minule.
A nyní k těm odkazům, které jste uvedl. Ex 21,7 - Otroctví v té době bylo svým způsobem pro mnoho lidí záchranou. Dříve totiž neexistovala sociálka, víte! Lidé často volili mezi smrtí hladem a prodáním do otroctví. Díky křesťanství přišel do naší společnosti soucit a touha pomáhat lidem, proto se dnes už k takovým věcem snižovat nemusíme a jsou pro nás dokonce nepřijatelné, což je v pořádku.
Píšete Ex 20,17? Vidím dobře? 10. přikázání - "Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu." Z toho podle Vás vyplývá, že žena je podle Bible na úrovni osla nebo býka? Z toho jednoduše plyne, že každý si má hledět svého a nezávidět druhému; do dnešního jazyka přeloženo ani manželku ani dům nebo auto. Ze závisti totiž může vzejít krádež, nevěra, vražda apod.
Osobně na hierarchii - Ježíš - muž - žena - nevidím nic špatného. Pokud je muž opravdu podřízen Kristu, pak to dokonale funguje. Ale protože muži většinou Kristu podřízeni nejsou, tak Vám to pochopitelně připadá zvrácené. A taky že je! Která žena by se chtěla podřizovat muži, který nemá základní morální hodnoty - střídá partnerky, pije, hraje automaty, má problémy se zákonem apod.? Já v první řadě ne! Žena se má podřizovat pouze takovému muži, jehož hlavou je skutečně Ježíš Kristus. Pouze takový muž svou ženu nikdy nezklame a je jí ve všem oporou, která ženám v dnešní bezbožné době tolik chybí.
A co se týče listu Korintským - všimněte si, že apoštol Pavel (autor tohoto listu) adresuje své dopisy pokaždé jinému sboru. Jeden dopis je určen křesťanům v Římě, další křesťanům v Tesalonice, v Efezu, Korintu a dalším. Každý z těchto sborů měl své specifické problémy, které apoštol Pavel řeší. Obzvlášť sboru v Korintu vytýká mnoho věcí - mimojiné i to, že jsou pyšní, hádaví, někteří i nemravní, postrádají opravdovou lásku, ženy jsou pomlouvačné, vyrušují při bohoslužbách a neposlouchají své muže. Právě proto jim Pavel píše, aby při bohoslužbách mlčely a jestli něčemu nerozumí, tak ať se zeptají doma. V Korintské církvi byl zkrátka chaos - nemělo to žádnou úroveň, proto k nim Pavel byl tak přísný. Svým chováním byli totiž pohoršením a Kristu dělali ostudu.
A ještě bych Vás ráda ujistila, že o mojí víru nemusíte mít obavy, spíše mějte obavy o sebe. O to, aby Vy jste se rozhodl správně, když je těch "pravd" a názorů tolik. Názorů může být samozřejmě mnoho, ale PRAVDA je jenom jedna. Na tom se snad shodneme. Tak Vám přeji mnoho úspěchů při hledání PRAVDY.

S pozdravem Hanka

Milan - Re: Re: Re: Re: Hanko, přeju Vám všechno dobré

Vážená Hanko, křesťanství je, podle vás, vztah mezi člověkem a Ježíšem Kristem. Dle Vás, to není náboženství. Tak to se mi hodně líbí. Váš výklad je velmi osobitý. Obejdete se bez kostelů i papeže...

Tato definice je tedy nesprávná: Křesťanství (ze slova křesťan < lat. christianus < řec. χριστóς, christos pomazaný čili Mesiáš) je monoteistické, univerzální, historické (založené) a misijní náboženství, které je soustředěno kolem života a učení Ježíše z Nazareta, kterého chápe jako mesiáše (tj. Krista), spasitele světa, Božího syna a samotného Boha, který se v Kristu zjevil. Křesťanství vzniklo z židovství na území Palestiny, kde Ježíš působil. Toto působení a počátky křesťanství zachycuje Nový zákon, mladší část křesťanské Bible.

Stejně jako tato: Křesťanství je monoteistické náboženství, uctívá jednoho Boha, který je trojjediný – Otec (Stvořitel), Syn (Ježíš Kristus) a Duch svatý. Je nejrozšířenějším náboženstvím na světě a hlásí se k němu přibližně třetina lidstva.

Pokud jde o pravdu - v oblasti smyslu života a vlastní identity - proč myslíte, že musí být pravda jen jedna, že pravda je jen jedna? Proč si myslíte, že právě Vy, jdete cestou pravdy a já, cestou nepravdy, tedy lži? Tvrdíte: "Názorů je mnoho, ale já mám ten správný. Našla jsem Pravdu."

Věříte v Ježíše Krista a tvrdíte, že to není náboženství.

Věř, ale ještě směleji hřeš a raduj se v Kristu - nemám tyhle věty rád.

Kdo je kompetentní objektivně posoudit, kdo z nás je blíž pravdě (v oblasti smyslu života a vlastní identity)? Vy to rozhodně objektivně posoudit nemůžete. Proč se mi tedy vysmíváte a ironicky mi přejete mnoho úspěchů při hledání pravdy? Nezlobte se na mě, ale připadá mi, jako byste měla na pravdu patent. Patent, na základě Vaší víry. Ne na základě rozumu. Víra je pro vás víc, než rozum. Věříte, tedy nevíte. Jestliže nevíte, jak můžete tvrdit, že je mnoho názorů a pravda jen jedna, ta moje? Vy to nevíte, vy tomu jen věříte.
Co pro vás znamená víc? Vaše svědomí, nebo Ježíš Kristus?
Stát na vlastních nohách - ne na nohách Ježíšových - není pro slabochy.

Hanko, to, co zde prezentujete, se mi líbí. Kdyby tomu tak nebylo, přešel bych Vaše stránky bez povšimnutí.

Já o pravdě nezačal. Byla jste to Vy.

Srdečně zdraví
Milan

Hanka - Re: Re: Re: Re: Re: Hanko, přeju Vám všechno dobré

Předně se Vám chci, Milane, omluvit. Nechtěla jsem Vás urazit. Budu si na to dávat lepší pozor.

Jistěže obecně je křesťanství vnímáno jako monoteistické náboženství. To Vám nebudu vyvracet. Ovšem nábožný člověk cestu k Bohu hledá nejrůznějšími způsoby, zatímco Ježíš Kristus sám o sobě prohlásil, že pouze On je jediná CESTA, PRAVDA i ŽIVOT. A také, že nikdo nepřichází k Bohu Otci, než skrze Něho – Božího Syna Ježíše Krista. Rozhodnutí pro tuto CESTU je naprosto dobrovolné. Bůh nikoho nenutí a já také ne. Upozorňuje však, že je to cesta JEDINÁ. To není výhrůžka, ale varování – a to je rozdíl!
V křesťanství už také není třeba přinášet další oběti, protože jediná pro Boha přijatelná oběť už byla přinesena. Bůh už o žádné další oběti nestojí.

Postava papeže není biblicky opodstatněná a co víc – je v naprostém rozporu s Biblí!!! Podle Bible totiž existuje pouze jeden prostředník mezi Bohem a člověkem, a tím je právě Ježíš Kristus. Nikdo jiný!!! Papež je hlavou pouze katolické církve. Ostatní církve ho neuznávají. Také není nutné zpovídat se ze svých hříchů farářovi – další vynález katol. církve. Pokud někdo má tu potřebu, tak to samozřejmě může udělat, ale rozhodně to není povinné. Ze svých hříchů se zpovídáme Ježíši Kristu, který JEDINÝ má moc hříchy odpouštět. Pokud máme potřebu svěřit se i někomu jinému, tak jistě můžeme, ale odpuštění dává pouze ten, který za naše hříchy zaplatil – tedy žádný člověk.

Církev jako taková je pro křesťana velmi důležitá, ale o tom píšu v rubrice „Co znamená být křesťanem“ pod názvem - církev Boží rodina. Ovšem při výběru církve je třeba být velmi opatrný, protože některé učí bludy.

Život s Ježíšem a vesele si hřešit nejde dohromady! Nevím, kde jste to vzal. Člověk, který žije tímto způsobem je pokrytec a lhář. Netvrdím ale, že ten, kdo upřímně a opravdově uvěřil už nikdy nezhřeší – to ne!!! Hřích totiž není pouze čin, ale i slovo a dokonce i myšlenka. A kdo nikdy nehřeší slovem ani myšlenkou? Někdy prostě padáme a hřešíme. Křesťan by ale rozhodně neměl hřešit záměrně s tím, že mu Bůh stejně odpustí. Tohle Bůh opravdu nenávidí.

Milan - Re: Re: Re: Re: Re: Re: Hanko, přeju Vám všechno dobré

Vážená a milá Hanko,

osobně necítím, že byste se mi měla omlouvat...

Píšete: "Kristus sám o sobě prohlásil, že pouze On je jediná CESTA, PRAVDA i ŽIVOT. A také, že nikdo nepřichází k Bohu Otci, než skrze Něho – Božího Syna Ježíše Krista. Rozhodnutí pro tuto CESTU je naprosto dobrovolné. Bůh nikoho nenutí a já také ne. Upozorňuje však, že je to cesta JEDINÁ. To není výhrůžka, ale varování – a to je rozdíl!"

Můžete mně, prosím, odpovědět, před čím mě varujete?

Nemyslím si, že on je JEDINÁ CESTA, PRAVDA i ŽIVOT. Jdu svojí cestou, jinou - ne touto jedinou. Jak jistě víte, není jediná cesta. A protože je cest mnoho, pokládám toto tvrzení za účelové a za lživé.
Vy, Hanko, jste se rozhodla tomu tvrzení uvěřit. Věříte, že on je jediná CESTA, PRAVDA i ŽIVOT. Proč ne. Je to vaše rozhodnutí. Nebudu Vás varovat. Není to výhrůžka, ale ani varování. Je to pouze vaše svobodné rozhodnutí. Můj známý lituje toho, že nejlepší léta svého život, promarnil u Svědků Jehovových...

Kdo je kompetentní objektivně posoudit, zda: V Ježíše věřit, nebo v Ježíše nevěřit?
Ale pozor, k Ježíšovi patří i všechno spojené s ním - třetí den vstal z mrtvých, chodil po vodě, dělal zázraky, tvrdil, že je syn Boží, tvrdil:"Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne" (Bible, Jan 14,6)
Hanko, proč jste Ježíšova slova upravila? Ježíš neřekl: jediná cesta. Proč zdůrazňujete, JEDINÁ, velkými písmeny. To prohlášení nebylo Ježíšovo, ale Vaše. Proč to děláte?

"Život s Ježíšem a vesele si hřešit nejde dohromady!"
Očekával jsem, že mě poučíte. Možná, jako křesťanku, by Vás mohlo zajímat toto pojednání Dietricha Bonhoffera:
Co to znamená, může-li Luther říci: „Pecca fortiter, sed fortius fide et gaude in Christo" — „Hřeš směle, ale ještě směleji věř a raduj se v Kristu!"? Nuže jsi tedy hříšník a nikdy se hříchu nezbavíš. Ať už jsi mnich nebo světák, ať chceš být zbožný nebo zlý, oprátce světa neunikneš, hřešíš. Hřeš si tedy směle - a to právě na účet milosti jednou prokázané! Je to nezastřené vyhlášení laciné milosti, oprávnění umožňující hřešit, zrušení cesty následování?
Je to snad rouhavá výzva k opovážlivému hřešení na účet milosti? Která urážka milosti je satanštější než vypočítavě hřešit na účet daro¬vané Boží milosti? Nemá katolický katechismus pravdu, vidí-li právě v tom hřích proti Duchu svatému?
Správné pochopení závisí zde zcela na tom, dovedeme-li si osvojit rozlišení mezi souhrnným výsledkem a předpokladem. Stane-li se Luthe-rův výrok předpokladem theologie milosti, bude nabízená milost laciná. Ale Lutherovu výroku musíme správně rozumět nikoli jako východisku, nýbrž výhradně jako závěru, jako souhrnnému výsledku, jako svorníku v klenbě, jako zcela poslednímu slovu. Chápán jako předpoklad stává se výrok Pecca fartiter etickým principem. Principu milosti musí zajisté od¬povídat princip Pecca fortiter. To je ospravedlnění hříchu. Tak je Luthe-rův výrok postaven na hlavu. „Hřeš směle" - tento výrok znamenal Lutherovi jen meznou zprávu, povzbuzení pro toho, kdo na cestě násle¬dování poznal, že nemůže dosáhnout bezhříšnosti, kdo ze strachu před hříchem si nad Boží milostí zoufal. Slovo „Hřeš směle" mu neznamená nějaké zásadní potvrzení jeho neposlušného života, nýbrž je mu evan¬geliem o Boží milosti, před níž zůstáváme napořád a v každém posta¬vení hříšníky a která nás právě jako hříšníky hledá a ospravedlňuje. Směle se přiznej k svému hříchu a nepokoušej se mu uniknout, ale věř ještě směleji. Jsi hříšníkem, buď jím tedy, nechtěj být něčím jiným než čím jsi, ano dokonce se jím denně stávej a počínej si v tom směle. Ale ke komu jinému smíme takto mluvit, ne-li pouze k tomu, kdo se denně z celého srdce zříká hříchu, kdo se na každý den zříká všeho toho, co mu brání v následování Ježíše a kdo se přece denně trápí nad svou nevěrností a hříchem? Kdo vůbec může tomu naslouchat bez ohrožení své víry, ne-li právě ten, kdo o sobě ví, že takovým potěšením je stále znovu volán k následování Krista? Tak se stává Lutherův výrok, chá¬paný jako souhrnný výsledek, drahou milostí, která jedině je milostí.

Hanka - Re: Re: Re: Re: Re: Hanko, přeju Vám všechno dobré

Milane,vážně si myslíte, že pravd může být více? Když Vám tisíc lidí bude něco tvrdit a každý z nich něco úplně jiného, mohou mít snad všichni pravdu? Vždyť to odporuje zdravému rozumu. A podle čeho budete zjišťovat, kdo z nich tu pravdu má a kdo ne? Subjektivně se to posoudit nedá, v tom s Vámi souhlasím. K tomu budete potřebovat nějakou směrnici, podle které se budete řídit. A tou není můj vlastní úsudek, ale Bible – Boží Slovo (více v rubrice „Bible – zdroj poznání“).

Píšete buď svědomí nebo Ježíš. Buď rozum, nebo víra. Tak to vážně není. Copak nevíte, že svědomí máte od Boha? Svědomí je od toho, aby se člověk snažil dělat co je správné, i když Boha ještě nepoznal. Kde bychom ho jinak vzali? Myslíte si snad, že svědomí je dílem evoluce, či náhody? Právě že čím blíže jsme k Bohu, tím je naše svědomí citlivější. A pokud tomu tak není, tak nemáme právo o Bohu mluvit, protože Ho vůbec neznáme. Svědomí nemá každý. Dá se totiž ztratit, zahnat, potlačit. Proto jakékoliv násilí ve jménu Ježíše Krista je ta největší ohavnost, která je dílem právě náboženského křesťanství, nikoliv toho skutečného.

Věřit neznamená nevědět. To je velmi rozšířený omyl. Naopak, Bůh ví, že potřebujeme vědět a velmi rád nám dává odpovědi na naše otázky. Nechce z nás mít stádo hlupáků, to opravdu ne. Nabízí nám vlastní moudrost, protože ta lidská za moc nestojí. Za 1. se stále mění a za 2. produkuje pýchu, která je největší překážkou k poznání Boha. V Bibli je psáno něco v tom smyslu, že pyšný člověk nemůže uvěřit, protože je sám sobě bohem. A i když se k němu Bůh snaží dostat, takový člověk Mu to prostě nedovolí.
Pro mnoho lidí jsou moudrost a poznání důležité proto, aby mohli uvěřit. Málokdo dokáže vše přijmout vírou. V křesťanství do sebe všechno perfektně zapadá a vše má logiku. Nejdůležitější ale není rozum, nýbrž POKORA. To je základ pro poznání Boha, vědomosti jsou až na 3. místě, protože na 2. je samozřejmě víra.

Ne, mým úkolem není Vás přesvědčovat. Když budete mít opravdu zájem, tak Vás Bůh přesvědčí sám. Já tu moc nemám a ani jí nechci mít.
Ježíš řekl: „Proste a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“ (Mt 7,7)

A tak proste, hledejte a tlučte. . . Bůh Vás neodmítne. Hanka